Mysleme na to, co chceme žít a žijme to. Buďme světlem v temnotě. :-)

Život je náš učitel a dnešní doba přináší náročné lekce pro každého z nás. Učíme se, i když se nám nechce. Doba nás všechny tlačí do změn a je na každém z nás, jak se k tomu postavíme a co sami uděláme. 

I když se nám to nelíbí, doslova probíhá náš osobní rozvoj v praxi.

Jsme nevědomé oběti vnějších okolností nebo vědomí tvůrci svých vlastních životů? Jsme sami sebou a žijeme to, co chceme a co cítíme? Nebo se podřizujeme něčemu, v co sami nevěříme? Jak to každý z nás máme?

Žijeme to, co chceme? Nebo máme strach a připadáme si nesvobodně a pod tlakem v naší svobodné a demokratické zemi?

Dnes nenosíme dehonestující žluté hvězdy, které museli Židé začít nosit právě před 80 lety. Nošení Davidovy hvězdy předcházela řada vyhlášek a byl to jen začátek dalších neblahých událostí...

Každé selektování a rozdělování ve jménu čehokoli nevěstí nic dobrého.

Dnes nosíme náhubky na ústech, certifikáty v mobilu nebo potvrzení na papíře. Také ve jménu vyhlášek. A nenosí je jedna skupina lidí, kterou jiná skupina lidí označila za nežádoucí a nerovnou. Roušky nosíme všichni, prý ve jménu zdraví. A nosíme je už skoro dva roky.

Jak jednoduché je zjistit navenek, co si kdo myslí. Jak jednoduché je zneužít svou moc. Stačí říci: Všichni si nasaďte roušky a odteď je budete nosit. Tak dlouho, jak my budeme chtít. A všude je budete nosit. A necháte se očkovat, protože je to naše přání. A taky se budete testovat až do úplného zblbnutí. Nám se to hodí do krámu. Ve jménu zdraví. Amen.

Kam tečou všechny ty peníze za povinné testy a očkovací látky? Do našeho zdraví? Věřte, nevěřte.

Dýcháme vydýchaný a zkažený vzduch a huhláme na sebe přes roušky. Nevidíme si do tváře a nepoznáváme se. To vše a mnohem otřesnější příkazy a zákazy dodržujeme už 2 roky, abychom prý byli zdraví a neumřeli jsme.

Jako kdyby nemoci a smrt nebyly přirozenou součástí našich životů. Jako kdybychom mohli nemoci a smrt vyhláškami vytěsnit ze života. Jak pošetilé. A jak rafinované! Kdo z nás se nebojí smrti?

Smrtí a nemocemi nás naše vláda straší už 2 roky. Už 2 roky se prý chráníme navzájem testováním, rouškami a očkováním. I když očkovací praxe ukázala něco jiného a nezávislí odborníci mají také jiné argumenty než ty oficiální, vláda jede stále stejnou demagogii a rozsévá mezi lidi nenávist a strach.

Kdo roušky nechce nosit a kdo se nechce očkovat, ten nejde s námi, ale jde proti nám. Ukažme si na něj. A dejme mu co proto. Lumpovi jednomu. On nás chce zabít svým nezodpovědným chováním. Hajzl nezodpovědný...měl by chcípnout... koho si to volíme, aby nás vedl? A kam nás to vede?

Mediální masáže vždy nesou své trpké ovoce. Lidé se bojí a osočují se navzájem. Kdo má rád moc, je dnes ve svém živlu.

Jak jednoduché je ovládat masy. Jak jednoduché je rozdělit lidi. Jak jednoduché je přesvědčit někoho, že ti neočkovaní mohou za všechno... Jak jednoduché je stát se lidovým škůdcem...nepřítelem nás všech...

A pomalu přitvrzuje.

Jedna dávka, druhá dávka, třetí dávka...

Nesmíš, musíš. Je to prý pro naše dobro. Pro dobro nás všech.

Opatření střídá opatření. Nesmysl a zlovůle opět bují a kvetou.

A když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém, hlásají námi zvolení zástupci svobodného lidu.

Najednou se kolem nás odehrává to, o čem jsme si už jen četli v knihách nebo jsme to viděli v historických dokumentech. Nebo jsme to, my starší, už sami kdysi v nějaké podobě zažili.

Vrací se nám ne- svoboda a ne- právo. Kdo má jiný názor než ten oficiální, je ne-přítel.

Oficiálně žijeme stále v demokratickém právním státě, kde je právo jednotlivce nad vším. Je to napsáno na papíře a uvedeno v ústavě. Ústava je základní zákon České republiky, který nám zaručuje mnoho práv a svobod.

Pokud jste ústavu dosud nečetli, přečtěte si ji. Přečtěte si Listinu základních práv a svobod. Třeba vám to pomůže a uklidní vás to. Už ta preambule ústavy je jako balzám na duši.

Podívejte se i na jiné názory než na ty oficiální, které se na nás valí ze všech stran.

Žijme a jednejme jako svobodní a rovnoprávní občané.

Učme se to, co neumíme, i když to máme zaručené ústavou. Učme se žít svobodu a vyžadovat ji. Od toho máme právní stát. Učme se postavit se za svá práva a přitom zůstávejme pevní ve své víře. Od toho máme svou víru a svou odvahu. A také máme svou intuici, která nás vede vždy tou správnou cestou. A je radno ji poslouchat.

Učme se vyslechnout a respektovat i jiné názory než ty své. Učme se žít vedle sebe a vnímat se navzájem jako lidé. Ne jako nepřátelé. Od toho máme své svědomí a své srdce. Nikdo nám neporadí lépe než naše srdce. Otevřeme svá srdce a uvědomme si, o co tady jde. Láska je víc než nenávist. Láska lidi spojuje, nenávist je rozděluje.

Nechovejme se k sobě jako ne lidé a nebuďme papežštější než papež. Nedodržujme nesmyslná a proti lidská opatření, ať už na nás seshora padá cokoli.

Neslíbili snad ti nahoře, že budou jednat v tom nejlepším zájmu nás všech? A dělají to?

Ale my nejsme zodpovědní za to, co říkají a dělají ostatní lidé.

Jsme zodpovědní za to, co si myslíme a jak jednáme my sami. Každý z nás jsme zodpovědný za to, co si myslíme, co cítíme, co říkáme a jak jednáme. Pokud se nám to nezdá, nechoďme proti sobě a svému přesvědčení. To je to, co můžeme nyní udělat.

Zachovejme v sobě klid, víru a lásku. Vydolujme ze sebe svou odvahu být sami sebou. A starejme se sami o své vlastní zdraví.

Zachovejme si své vlastní přesvědčení, svou vlastní intuici a otevřeme svá vlastní srdce. Spojme se v duchu svým srdcem se srdci ostatních lidí. Stejně cítící srdce se dokážou spojit bez ohledu na prostor a čas. Takto spojená srdce vytváří společně ohromnou sílu a vyzařují do Vesmíru spoustu světla a lásky.

Dnešní doba je skvělý učitel. Skvělý učitel z nás vždycky vytáhl to nejlepší. A tak dnes máme všichni skvělou šanci ukázat svou odvahu a přiznat svou barvu. Můžeme přiznat svá srdce a své smyšlení.

Berme to vše kolem nás jako zkoušku síly našeho ducha.

Náš Duch je prý nejsilnější síla ve Vesmíru. Máme skvělou příležitost si to ověřit v praxi.

Učme se prosadit si svou vůli klidnou silou svého ducha.

Učme se kontrolovat čistotu a sílu svých myšlenek.

Jsou nám naše myšlenky ku prospěchu nebo nás potápí?

Co můžeme udělat pro to, abychom své myšlenky vyčistili a utřídili?

Naše myšlenky mohou sloužit nám osobně i ostatním lidem k tomu nejlepšímu, co v nás je, když se je naučíme osedlat a zkrotíme svůj strach.

Co můžeme dělat, abychom své činy směřovali ke svému prospěchu i k prospěchu těch kolem?

Máme poslouchat svou intuici nebo nesmyslné příkazy, které se opírají o strach a rozdmýchávají ty nejnižší lidské pudy - strach, zlobu, zášť a nenávist?

Každý si na tuto otázku musíme odpovědět sám. Každý můžeme jednat tak, jak to cítíme svým srdcem.

Lidské poznání se stále posouvá a lidské vědomí se stále rozšiřuje. Od strachu směrem k lásce.

Pomůže nám nyní na naší cestě strach a pochybnosti? Kam máme zaměřit svou pozornost?

Protože kam směřujeme pozornost, to roste.

Učit se praktikovat toto poznání nám může zásadním způsobem zlepšit kvalitu našich životů v této době.

Vnímejme toto:

Kam směřujeme svou pozornost, to roste.

A praktikujme to:

Nasměrujme tedy svou pozornost ke zdraví, lásce, míru, trpělivosti a slušnosti.

Vnímejme toto:

Žijeme to, co si myslíme.

A praktikujme to:

Mysleme si to nejlepší. I když to vypadá zvenku tak otřesně, stále si představujme to nejlepší pro sebe i pro druhé.

Představujme si své tělo zdravé a krásné. Představujme si, jak přímo kypíme zdravím a přetékáme láskou.

Představujme si svět plný světla, lásky a porozumění. Představujme si prosperující svět plný šťastných a zdravých lidí s rovnoprávnými vztahy.

Představujme si svět jako místo, kde vedle sebe radostně žijeme a tvoříme každý podle svého nejlepšího vědomí.

Představujme si svět jako místo plné lásky, radosti, tolerance a vzájemné spolupráce.

Uvědomme si, co chceme žít. A mysleme tak a žijme tak. V souladu se svým srdcem.

Můžeme říkat NE, když to cítíme jako správné a dobré pro nás. Můžeme dělat jen to, čemu sami věříme. Nikdo nás nemůže donutit dělat to, co dělat nechceme.

Na světě existuje temnota a světlo vedle sebe. Válka a mír vedle sebe. Zloba a klid vedle sebe. Láska a nenávist vedle sebe. Vše je součástí tohoto duálního světa a vytváří tak rovnováhu v našem světě.

Každý z nás máme svou vlastní svobodnou vůli a svého vlastního svobodného ducha. Každý z nás jsme tvůrcem svého života a můžeme se na základě svých myšlenek rozhodnout, co si vybereme a co pozveme do svého vlastního nitra z toho všeho, co na tomto světě existuje.

Můžeme se naučit myslet a tvořit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Praktikujme nově nabytá poznání v našich životech. Učme se to a zkoušejme to.

Zaměřujme pozornost na to, co chceme.

Když cítíme, že chceme žít zdraví, lásku, klid a mír, využijme svou svobodnou vůli a v duchu zaměřme svou pozornost na zdraví, lásku, klid a mír.

Využijme svou mentální sílu a zaměřme se ve svých životech na myšlenky plné světla a lásky. Vnášejme svými myšlenkami zdraví, lásku, klid a mír do našich životů i do celého Vesmíru.

Posilujme to dobré v nás a žijme to. I když samozřejmě na světě existuje i to zlé a podlé.

Nikdo nás ale nemůže donutit šikanovat druhé lidi a napadat je za cokoli. Pokud to sami děláme, jednáme na základě své svobodné vůle. Je to naše vlastní zodpovědnost, kterou nemůžeme hodit na nikoho jiného.

Žijme to nejlepší, co si pro sebe umíme představit. Teď a tady. Naše zdraví nám zaručí pouze naše každodenní péče o naše těla a naši mysl.

Praktikujme dnes a denně mentální hygienu.

Nejde jen o to, vyčistit si ráno a večer zuby.

Jde také o to, vyčistit ráno i večer svou mysl od všeho škodlivého, co nám neslouží a sráží nás to na dno.

Mentální hygiena se může stát nedílnou součástí našich životů teď a tady. Když to zkusíte, s úžasem zjistíte, jak skvěle to funguje.

Ráno si místo zpráv nalaďme své tělo, své srdce a svou mysl na nový den.

Představujme si, jak prožíváme krásný a naplněný den. Představujme si, že potkáváme zdravé a skvělé lidi a sami jsme takovými. Představujme si, že žádný virus nemá moc vstoupit do našeho těla, když mu to nedovolíme. Bavme se a hrajme si jako děti. Učme se žít s lehkostí a humorem.

Když nevíme kudy kam, požádejme o pomoc své anděly a duchovní průvodce, aby nás ochraňovaly a ukázaly nám cestu. A pokud na ně nevěříme, můžeme to zkusit a začít věřit.

Teď je ta nejlepší doba, začít věřit i na to, co není vidět a přitom to neškodí, ale pomáhá. Požádejte a bude vám dáno.

Každý den ráno můžeme procítit vděčnost za všechno, co máme. Můžeme prožívat vděčnost za to, že tu smíme být a máme šanci se učit a duchovně růst.

Můžeme prociťovat vděčnost za to, že jsme tady a že máme možnost spoluvytvářet tento svět svými vlastními myšlenkami i svými činy.

Večer si můžeme udělat podobný mentální očišťující rituál, kdy se očistíme od všeho negativního, co nás toho dne potkalo a zranilo.

Vědomě ze sebe můžeme odstranit všechny duchovní jedy a toxiny, které jsme do sebe během dne nevědomě nasáli v důsledku různých ataků nebo nepříjemných událostí.

Večer opět vědomě prociťme vděčnost za prožitý den a vnímejme vše, co nás během dne potkalo jako dar pro nás. Jen díky výzvám a nepříjemnostem, které nás potkávají, se můžeme duchovně rozvíjet a posouvat se na škále vědomí směrem od nízkých vibrací strachu a oddělenosti k vyšším vibracím lásky a sounáležitosti.

Vytvořte si vlastní duchovní rituál a praktikujte vlastní duchovní hygienu tak, jak vám to vyhovuje.

Ale každopádně se snažte udržet pravidelnost tohoto aktu mentální očisty. Je to jako u všeho pozitivního, co vneseme do svých životů. Nejprve nevěříme a máme to za nesmysl. Nechce se nám měnit zaběhané zvyky. I když nám ty zvyky neprospívají, jedeme v nich setrvačně dál. Je to pohodlné.

Ale když to zkusíme a vyjedeme ze zajetých kolejí do kolejí nových, zažijeme postupně zázraky obrození našeho těla i naší duše. A když se nevzdáme a vydržíme ve svých pozitivních návycích, začne se náš život pomalu, ale jistě proměňovat k lepšímu.

Vedle svého Ducha, máme i své tělo. I o své tělo se můžeme starat tady a teď nezávisle na tom, co se děje tam venku.

Naše zdraví nám nepřinese žádná vyhláška zvenku, ale naše každodenní péče o sebe samé.

Jezme zdravé potraviny ve zdravé kvalitě. Pijme čistou vodu bez cukru a chemikálií. A pokud ji nemůžeme najít, zamysleme se, proč tomu tak je, a co můžeme sami udělat pro to, aby v našem okolí byly opět čisté studánky a zdroje pitné vody.

Uvědomme si, že záleží na každém z nás, co si myslíme a co děláme. Uvědomme si, že naše zdraví nám nepřinesou primárně vyhlášky, ale naše vlastní zodpovědnost za své myšlení a chování k sobě samým i k těm druhým.

Prospívám sám sobě nebo si škodím? Prospívám těm druhým nebo jim škodím?

Hledejme stejně smýšlející lidi, kteří produkuji a nabízí zdravé a čerstvé potraviny v našem okolí. Využívejme jejich služeb a buďme jim vděční za jejich práci.

Oceňujme lidi, kteří se starají o čistotu vodních zdrojů, a pošleme jim v duchu svou vděčnost. Zamysleme se sami, co můžeme udělat my osobně, abychom zlepšili čistotu vodních zdrojů v okolí našeho obydlí.

Každý z nás máme nějakou moc ve svém životě: máme svobodného ducha a máme svobodnou vůli myslet a konat. Na každém z nás tedy záleží, jak vypadá svět kolem nás.

Žijme lásku, klid a mír a praktikujme je v našem všedním soužití dnes a denně.

Ale také ctěme svobodnou vůli každého jednotlivce.

Hýbejme se, choďme, cvičme a běhejme tak, jak nám to vyhovuje. Vždycky je cesta, jak to udělat, když jí budeme hledat. Nenechme se zastrašit žádnými bubáky vyhlášek a zákazů.

Pokud máme děti, začněme se hýbat s nimi. Nenechávejme to jen na škole. My sami jsme vzorem pro své děti. Svým vlastním bytím a žitím. Svým vlastním pohybem nebo svou vlastní strnulostí. Tělesnou i mentální.

Učme se být vědomými tvůrci svých vlastních životů a pochopme, že máme širokou škálu možností, jak zkvalitnit své životy tady a teď. I životy svých dětí.

Stále vnímejme svou vlastní svobodu a své vlastní možnosti. Žijme svou dobrou vůli dnes a denně.

Dobrá vůle je založena na dobrovolnosti a také na vědomí, že to, co děláme, má pro nás nějaký smysl. Pro nás osobně to má smysl. Pro druhé to smysl mít nemusí, ale v našem životě je důležitý náš vlastní postoj a naše vlastní vnímání a cítění. Je důležitá naše vlastní intuice.

Každý člověk jsme jedinečný a výjimečný. Každý máme svůj jedinečný a unikátní pohled na tento svět. Každý z nás hodnotíme věci " tam venku", úplně jinak. Přistupujme tedy laskavě k sobě samým a ke svým potřebám. Naplňujme své potřeby a nestyďme se za ně. Přistupujme laskavě k druhým lidem a k jejich potřebám. Učme se vzájemné laskavosti ve svých životech.

A učme se demokracii a toleranci v praxi.

"Budu šťastný, zdravý a spokojený, jen tehdy, když se necháš ty očkovat" je demagogie. A taky nesmysl. Pokud chci být šťastný, zdravý a spokojený, musím si na tom zapracovat já sám. Ve svém vlastním životě i ve svém vlastním nitru. Nikdo zvenku mi to nemůže zaručit. Ani strana a vláda.

To je osobní rozvoj v praxi. Dnes natvrdo a nedobrovolně pro nás všechny. I pro ty, kdo mají za to, že mé očkování je zachrání před nemocí nebo smrtí. Já si to nemyslím. Ale také nikomu nevnucuji, aby se nenechal očkovat, přestal kouřit, přestal se přejídat, přestal pít, přestal ponocovat nebo přestal pomlouvat, protože zlé pomluvy jsou škodlivé pro naše duše. To je zase můj osobní názor, kterému věřím já.

Také nikomu nevnucuji, aby začal pravidelně cvičit, chodil na procházky, jedl zdravou stravu bez chemie a éček, postil se několikrát do roka, nedíval se na televizi, nespal s mobilem u hlavy a vypínal wifi sítě. Praktikuji to sama už řadu let, protože cítím a věřím, že je to důležité pro mé osobní zdraví, ale ani ve snu by mě nenapadlo, nevražit na ty, kteří to nedělají, protože to tak necítí a nevěří tomu.

Každý jedeme ve svých vlastních přesvědčeních. Učme se žít vedle sebe a učme se respektovat i cizí a odlišné názory. Respektovat něčí názor neznamená, že já si musím myslet to samé nebo se musím chovat stejně jako ten druhý.

Respektovat cizí názor znamená, že se tomu názoru neposmívám a nezesměšňuji ho. Respektovat cizí názor znamená, že beru na vědomí, že ty vnímáš něco jinak než já. OK. Máš na věc jiný názor a já to respektuji. Dělej ty sám, jak uznáš za vhodné a nech mě, abych dělal, jak uznám za vhodné já.

Pokud někdo nutí druhé lidi k něčemu pod hrozbou sankcí a nepříjemností, není to dobrovolnost, ale zlovůle. Zlovůle je zlá vůle. Zlá vůle je to, co lidi šikanuje, rozděluje, nálepkuje a dehonestuje.

Nenechme se vyprovokovat zdánlivou silou mocných. Když se rozhodneme sami v sobě pro cokoli, není na světě síla, která by nás porazila. Naše duchovní síla je jenom naše.

Když si uvědomíme sílu svých lidských srdcí a sílu své lidské sounáležitosti, není na světě vyhláška nebo nařízení, které by mohly tuto ohromnou sílu porazit.

Nenechme se zastrašit bezmocí , i když to zvenku vypadá, že se čerti žení a Bůh není.

Nikdo nemá nad naším nitrem a nad našimi myšlenkami moc. I kdyby se čerti ženili, každý máme svého Boha v sobě. Bůh je tedy s námi a na každém z nás záleží, jak bude svět venku vypadat.

Není lepší doba na to, věřit, že vedle zla existuje i dobro. A je na každém z nás, zda se to dobro projeví i navenek. To za nás nikdo neudělá.

Není lepší doba na to, objevit v sobě světlo a začít zářit do té zdánlivé temnoty, která nás obklopuje a zdá se pořád temnější.

Neberme si osobně, když se dějí různé nepěkné věci kolem nás.

Neberme si osobně strach a nevíru jiných lidí. Je to jejich strach a jejich nevíra a tu si musí každý v sobě zpracovat sám.

Věřme sami sobě. Věřme svému srdci, své intuici a svým světlým myšlenkám. A starejme se sami o své zdraví, jak nejlépe umíme.

Každý máme v sobě moc rozsvěcet nebo zhasínat. Výběr je na nás.

Zůstávejme pevní ve své dobré víře i ve svých milujících srdcích. Otvírejme svá srdce a prociťujme svou lidskou sounáležitost.

Hledejme v sobě klid a lásku a kolem sebe podporu stejně smýšlejících lidí.

Sdílejme to dobré v nás a podporujme sebe i druhé v tom nejlepším, co v nás je.

Všichni v sobě můžeme objevit moc a sílu. A projevit svou moc a sílu jako občanskou odvahu nešikanovat ty druhé lidi kolem nás ve jménu nesmyslných a ne lidských opatření.

Všichni v sobě můžeme objevit odvahu dělat to, co považujeme za správné.

Všichni můžeme chránit své děti a ukazovat jim svým vlastním konáním, že je opravdu chráníme a milujeme. A že zasáhneme svou klidnou silou, když cítíme, že je na nich pácháno bezpráví.

To nejlepší, co můžeme pro sebe, své děti i ostatní lidi udělat, je odehnat strach a dělat to, co cítí naše srdce. Můžeme jednat navzdory strachu. Stále věřme v lásku, v obyčejnou lidskou slušnost a v lidskou sounáležitost. A žijme to dnes a denně.

Buďme každý světlem pro sebe i pro své okolí. Pak temnota kolem nás nemá šanci. :-)