Ježíšku, jestli jsi, tak mi přines...aneb šťastné a veselé se nám zase blíží

Tak se nám pomalu blíží vánoce a v médiích se tím pádem množí výkřiky typu Ježíšku, přines mi...A následuje cokoli, co je potřeba a bez čeho nemůžeme být. A co je to konkrétně za potřebu, bez čeho nemůžeme být, záleží na sortimentu obchodníka.

Jednou to je zázračný hrnec, který sám vaří, podruhé zázračná deka, která hřeje sama, jindy zase zázračná sportovní bunda se zázračnou membránou, která za nás bude sama i zázračně dýchat. Takže možná už ani nebudeme potřebovat svoje plíce, až si ji na sebe oblečeme...tu zázračnou bundu se zázračnou dýchající membránou.  

Výkřik: " Ježíšku, jestli jsi, tak mi přines kapesní sousvidovač", jsem se tuhle dočetla v jenom časopise a hluboce jsem si povzdechla. Nevím sice, co je to kapesní sousvidovač, ale jsem si jistá, že Ježíšek toto přání splní. Přeji to té přející si osobě z celého svého srdce.

A také jsem se dále dočetla, že to Ježíška bude stát pouhých 4.000 Kč na Amazonu.

Takže to bude na vánoce zase radosti na Starém bělidle. Ten šťastlivec přející si sousvidovač, to má skoro tutovka, že bude mít dvě radosti najednou. Za a) dostane sousvidovač a za b) bude mít jistotu, že Ježíšek existuje...

Radost bude mít jistě i Ježíšek. Zatímco mnoho let zpátky se musel sám zamýšlet nad osobností obdarovávaného, co by mu opravdu udělalo radost, musel sám vymýšlet, co darovat, případně sám vyrábět a tvořit dárky, tak dneska se naše doba posunula a zrychlila tak, že otevře časopis nebo počítač a tam už mu obdarovávaní "sami" řeknou, co to má být.

Nakonec Ježíšek nemusí ani nic otvírat. Jenom oči. Všude, kde se pohybuje, všude, kam se jeho oko podívá, všude najde tipy na skvělé vánoční dárky. A tak může pak jen sedět u internetu a stačí mu klikat.

"Tak sousvidovač potřebuje, aby byla šťastná", brumlá si Ježíšek pod fousy... Jeden klik a Ježíšek je o 4 tisíce chudší. Tím samým klikem je obdarovaný o 4 tisíce šťastnější. A Ježíšek samozřejmě taky.

A stále jedním a tím samým klikem jsou bohatší a šťastnější o 4 tisíce další lidé: výrobce sousvidovače i majitel Amazonu.

Takže ve finále bude mít radost i ten nejbohatší z bohatých. I když ten už je letos nejbohatší na celém světě, ale má potřebu být ještě bohatší. Nejen že ví, jak na to. Jak být bohatý a jak vydělávat peníze. Ale taky si přeje další a další peníze. Růst se musí a peníze potřebujeme každý. To je bez diskuse.

A když jich máte dost a víte jak na to, můžete si koupit cokoli na světě nebo i mimo něj. Nebo kohokoli. Anebo můžete financovat cokoli na světě nebo i mimo něj. Takže i nejbohatší miliardář potřebuje další peníze a pak si může plnit svá další úžasná přání.

A může sám zrealizovat další úžasný projekt, který mu přinese další úžasné peníze. Může si koupit třeba Slunce, rozparcelovat ho a pak ho prodávat po kouskách jiným potřebným a žádostivým.

Sluneční certifikát od nejbohatšího muže světa za pouhých xyz tisíc amerických dolarů. Termín dodání: Až tam jednou budeme létat. Až to ti chytří vymyslí, jak na to. Nebo už někdo vymyslel?

Nepochybuji o tom, že zájemců o koupi Slunce bude dost a Slunce bude prodané jedna dvě.

Zkrátka žijeme ve šťastné a požehnané době, kdy se zázraky dějí. I na jedno kliknutí...takže nekup to za ty peníze. A nevyužij toho, když víš, jak na to...A když jsme všichni tak potřební a nemůžeme žít bez spousty úžasných a báječných věcí a vychytávek.

Obchodníci byli vždycky bohatí lidé, ale dnešní doba je jejich Zlatá éra. To tady snad ještě nebylo...

Ale co já se svým přáním?

Je to už pár let zpět, kdy jsem si tak v duchu pomyslela, že už mě to nebaví. Že už mě nebaví nakupovat před vánocemi, o vánocích, ani po vánocích. Začala jsem toužit po duchovních vánocích. Bez hmotných darů. Po duchovním životě vůbec.

Být s rodinou s radostí a vděčností, že jsme spolu. Jen tak bez dárků.

Být spolu a vážit si toho, že jsme spolu. Protože to je veliký dar. Mít kolem sebe lidi, kteří vás mají rádi... i když jim nic nedáte.

Nestalo se to hned, na první lusknutí prstů. To mé toužení po duchovních hodnotách přicházelo do mého života postupně. Když jsem postupně naplnila všechny materiální touhy svého života, pochopila jsem, že tady musí být něco víc, co nás převyšuje.

Začala jsem toužit čím dále více po klidu. Po vnitřním klidu a míru. Po vnitřní harmonii a souznění s tím, co je. Po vnitřní duchovní rovnováze, po větší důvěře v život a víře, že to všechno, čím jsem si v životě prošla a procházím, mělo a má smysl.

Dožila jsem se až do místa svého života, kdy jsem pochopila, že svět má i svou duchovní dimenzi. Navzdory všemu, co jsme se kdy učili ve škole a kde o duchovnu nepadlo ani slovo.

Navzdory touze po penězích, kterou všichni máme, ty nejúžasnější věci na světě nekoupíme. Nekoupíme je za žádný peníze na světě.

Nekoupíme si svou důvěru, svou vnitřní sílu, svou trpělivost, svou pokoru, chuť do života, schopnost vstávat po životních prohrách, svou moudrost, svou lásku, své zdraví.

Nekoupíme si úplnou a dobrou rodinu. Nekoupíme si dobré přátele ani dobrého životního partnera. I když se o to tolik z nás snaží. Nekoupíme si svůj vnitřní vhled, ani svou odvahu podívat se skutečnosti do tváře.

Nekoupíme si svůj vnitřní klid a mír, harmonii ani vděčnost životu za všechnu hojnost, které se nám všem dostává...

Také jsem psala jako malá Ježíškovi o hmotné dary a pak se těšila na jejich dodání. A když jsem je nedostala, ty dary, zažívala jsem veliká zklamání...Vidíte a jsme zase u duchovna ...zklamání je z jeho říše

Jak ráda bych dnes napsala Ježíškovi o duchovní hodnoty a věřila, že mi to splní...

Každý z nás procházíme v životě různými vývojovými fázemi. Každý z nás prožijeme nějaký život. A ať už si to uvědomujeme nebo ne, naše duše zraje a žádá si to své. Duše mladého člověka touží po jiných věcech než duše stárnoucího a starého nebo zrajícího a zralého.

Jsem v druhé polovině svého života a má přání jsou už z velké většiny nehmotná. Má duše touží po jiných věcech než duše mladého člověka. Má duše netouží po materii, ale po duchovním rozvoji. Po vědomém žití a bytí. A je to tak v pořádku. A má to tak být. Každému co jeho jest.

Je to naprosto přirozené. Možná v určitém věku vašeho života přijde i na vás ten čas, kdy vám bude úplně jedno, co je to sousvidovač. Protože si budete naprosto jistí, že ať už je to cokoli hmotného, vy se bez toho v pohodě obejdete.

Ale bez čeho se jednou určitě neobejdete a co nutně budete potřebovat ve svém životě, bude duchovno.

Naše víra v existenci něčeho nehmotného nad námi.

Naše víra v hluboký řád vesmírných věcí a smysl toho všeho.

Abychom mohli čelit všemu, co do našich životů přichází. Abychom mohli čelit všem životním ztrátám a všem deziluzím našeho života, které přicházejí postupně do našich životů. S tím jak zrajeme a stárneme, jak se kupí naše životní zkušenosti a jak se pomalu, ale jistě, blíží i smrt do našich životů... a my nevíme, co si s tím vším počít.

Možná přijde jednou i do vašeho života chvíle, kdy místo vlastnictví čehokoli hmotného budete toužit po ujištění, že všechno, čemu jste kdy ve svém životě věnovali pozornost a energii, tak to všechno mělo nějaký smysl. Budete chtít ujištění, že to nebylo zbytečné a že jste svůj život nepromarnili.

A možná budete stát zděšení a s pocitem, že to všechno smysl nemělo a že jste se kolikrát honili za falešnými cíli a falešnými hodnotami. A strávili jste spoustu času svého života s falešnými a nepoctivými lidmi.

Možná je adventní a vánoční čas právě ten nejsprávnější čas na to zastavit se a rozjímat. Zůstat stát a uvědomit si i duchovní rozměr našich životů. A odpustit si případně všechno špatné, na co jsme přišli, co už jsme ve svých životech prožili a co nejde vrátit zpátky...

Věřme, že to nebylo zbytečné. Žádné naše utrpení na tomto světě se neděje jen tak. Bez něj bychom nepochopili spoustu věcí a nezískali svou životní moudrost a svou vnitřní sílu.

Až se jednou ohlédnete zpět za svým životem, možná si s údivem uvědomíte to, co jsem si uvědomila já. Uvědomíte si, že to nejkrásnější, je to zdánlivě nejobyčejnější. Uvědomíte si, že to zdánlivě nejobyčejnější, je to nejvzácnější.

Uvědomíte si krásu života i jeho pomíjivost. Možná, že právě pomíjivost našeho života a všech jeho životních etap je to, co dělá náš život tak vzácným. A my si to v té rychlosti a spěchu ani pořádně nevychutnáme, protože žijeme příliš zaměřeni jen na hmotnou stránku našich životů a naše přežití v té hmotě všude kolem.

Možná to jednou přijde i na vás. To duchovní vánoční rozjímání.

A možná si pak večer u štědrovečerního stolu daleko intenzivněji uvědomíte, jak krásné je být spolu jako rodina. Jak krásné je mít někoho, kdo je vám blízký a kdo vás nevymění za nic na světě. Za nikoho jiného, ani za všechny peníze světa.

A s vděčností tam nahoru poděkujete za hojnost a bohatství v našich životech. Toho bohatství, které se nedá koupit...

Tak šťastné a veselé... a alespoň trochu duchovní vánoce nám všem :-)