O naší pravdě a víře aneb vše tady na Zemi slouží lásce

Jdeme životem a učíme se. Každý z nás prochází svými vlastními zkušenostmi a hodnotí svět kolem sebe skrze filtry svého vlastního vnímání.

Čím jsem starší a zralejší (k moudrosti nebo do hrobu .-)), tím více si uvědomuji to výše napsané.

Všichni jsme na cestě svého pozemského života a stále se učíme. Někdo rád a někdo nerad.

Každý z nás děláme to nejlepší, co umíme. Někdo kráčí životem vědomě a někdo prostě jde a nepřemýšlí o tom, proč a kam směřuje. Ale všechno je tak, jak má být. A všechno se nám ukáže tehdy, kdy to má být ukázáno.

My lidé jsme součástí přírody a tak jako ona, procházíme přirozeně svým vývojem. Rodíme se, žijeme, rosteme a zrajeme, umíráme a znovu se rodíme.

Vyvíjíme se tělesně i duchovně. Naše duše pro svůj vývoj používá různá těla, jeden život za druhým. Věřte, nevěřte.

Já jsem zastáncem víry v reinkarnaci - nauky o převtělování duší. Nebylo tomu tak vždy. Zkusila jsem si toho v životě mnoho a věřila jsem všemu možnému i nemožnému. Život mě vedl různými cestami a já se ptala: kudy dál, co dělat a jak to dělat, abych neubližovala sobě ani druhým.

A tak jsem pro sebe znovuobjevila duchovní rozměr života, o kterém jsme se ve škole nic neučili. To byla pro mne veliká úleva. A také jsem objevila nauku o reinkarnaci. Nesmrtelnost duše a její převtělování mi dává v celém našem lidském snažení smysl.

Mně tato víra pomáhá jít životem s klidem a mírem v duši a beze strachu ze smrti. Nikomu tím neubližuji, ani nikoho nepřesvědčuji, aby věřil tomu, co já. Natož, abych mu svou víru vnucovala násilím a se zbraní v ruce. Člověče, věř si, čemu chceš.

Víra je intimní záležitostí každého z nás a nejde ji vnutit ani naučit, i když lidské dějiny jsou plné příkladů, kdy se o to lidé pokoušeli a stále se pokouší.

Na světě existuje mnoho věcí a pojmů, ale jen máloco vzbuzuje takový strach a takové emoce v druhých jako naše víra. Přitom víra není nic, co bychom si mohli ohmatat, sáhnout si na to nebo si to třeba pojistit v pojišťovně. .-)

Přesto je lidská víra něco, co je ostražitě sledováno, pronásledováno a ve jménu čeho se vězní i zabíjí. Máš jinou víru než my, tak ti za trest všechno sebereme, uvězníme tě nebo tě rovnou zabijeme.

Tak to tak vypadá, že ta naše víra bude v našich životech přece jen hodně důležitá, když vládcům celého světa vždy záleželo a záleží na tom, čemu lidé věří.

Někdo nepotřebuje pro svou víru zdroj zvenčí a prostě ví. Něco uvnitř mu říká, že tak to prostě je. Pro něj to tak je. Je to jeho pravda a tak je to v pořádku.

Někdo jiný zase staví svou víru na pilířích zvenčí a bez těchto vnějších naučných systémů neuvěří. Ale když uvěří tomu zvenčí, hlásá tu svou objevenou pravdu do světa s tím, že ta jeho pravda je ta nejpravdovitější na světě a jiná pravda nemůže být pravda.

A jak tak jdeme životem, vyvíjíme se a přitom opouštíme jednu pravdu za druhou, protože to, co byla pravda včera, není pravda dnes.

Včera bychom byli schopni za svou pravdu bojovat se všemi kolem. Mnozí z nás bojují za svou pravdu se všemi kolem i dnes. Tím si uděláme svou vlastní bojovou zkušenost a posuneme se ve svém poznání dál k tajemným zítřkům.

Nikdo nevíme, co bude zítra. Ale mnozí z nás se bojíme, toho co bude a tak se snažíme všemožně pojistit a opevnit ve svých jistotách, které ale vůbec nejsou jisté. Je těžké si připustit, že žádná jistota v našich životech neexistuje.

Život bez opěrného bodu nějaké jistoty je hodně těžké zvládnout a řekla bych, že je to právě víra, která je pro nás tím hlavním opěrným bodem - naší jistotou - bez ohledu na to, v co věříme.

Naše víra je to, co nás nese životem. Proto je skvělé mít pozitivní víru.

Když máme pozitivní víru v sebe, ve své schopnosti, v dobro a lásku, v to, že vše se děje jak má a že vše na tomto světě slouží našemu rozvoji a rozvoji lásky, jde se nám životem rozhodně lépe, než s vírou, že si nezasloužíme nic dobrého, všechno jsme pokazili, všechno stojí za houby a lepší už to nebude.

Dobro a láska jsou v nás i všude kolem nás, ale my je mnohokrát nejsme schopni vnímat.

Jsme zahleděni na to, co nás trápí a co se nám nelíbí. Díváme se ven a nelíbí se nám to. Díváme se sami na sebe a také se sami sobě nelíbíme. Máme k sobě mnoho výhrad.

Věříme tomu, že jsme ne-hodni lásky a ne-hodni dobra. Když věříme špatným a srážejícím myšlenkám o nás samotných, není nám dobře.

Když věříme věcem, které nám osobně neprospívají, pak se naše víra obrací proti nám samotným. Jakákoli negativita a nelaskavost vůči sobě samým se pak odráží i venku v našich životech. Stále platí: Čemu věnujeme pozornost, to roste. A jak uvnitř, tak vně.

Naše víra bez lásky a laskavosti k sobě samým se stává destruktivní silou v našich životech.

Když jsou naše myšlenky o nás samých ne- laskavé a ne-hodné, naše víra je pro nás ne-dobrá.

Když jdeme svými myšlenkami a svou vírou sami proti sobě, ubližujeme sami sobě a ubližujeme i lidem kolem, protože jsme se odpojili od vesmírného Zdroje a od té nejvyšší energie. Odpojili jsme se od svého srdce a od lásky k sobě samým. Jsme doslova sami proti sobě a proti svému životu.

Tehdy máme pocit, že lásku získáme jen tam někde venku.

Někdo zvenku nám ji dá. Někdo zvenku nám řekne, že jsme hodni lásky.

Někdo zvenku nám požehná a naplní nás láskou, protože my sami ji nemáme.

Věříme tomu, že teprve tehdy, když nám to někdo zvenku odkývne, teprve tehdy se můžeme cítit jako ti správní, milovaní a požehnaní lidé tady na Zemi.

Když máme takovou ne- víru v sebe sama, tzn., že věříme tomu, že naše láska a hodnota závisí na lidech zvenčí, laskavý Vesmír nám pomůže.

Přinese nám do života takové situace, abychom mohli svou víru a lásku k sobě samým rozvíjet. Budeme čelit takovým životním výzvám, abychom si mohli opravit své mínění o sobě samých.

Pokud stavíme svůj život na něčem nebo někom zvenku, nejsme pevně ukotvení ve svých vlastních životech. Pokud nemáme lásku, respekt a úctu sami k sobě, nebudou ji k nám mít ani ti druzí.

Marně se budeme snažit se druhým zavděčovat a říkat jim to, co chtějí slyšet, aby nás měli rádi.

Mnoho z nás si plete lásku se závislostí.

Je skvělé mít kolem sebe milující lidi, ale v první řadě musíme milovat sebe sama. Jsme energetické bytosti a přitahujeme si to, co vysíláme, takže ti ostatní nám jen ukazují, jak jsme na tom my sami se svou láskou, úctou a respektem.

Když to s naší pozitivní vírou v sebe sama není žádná sláva, nastane jednou v našich životech zlom a nám se rozpadne celý náš svět. To, na čem jsme stavěli svůj život, je pryč. Námi milovaní a opěvovaní lidé z našeho života odejdou. To, čemu jsme věřili, se rozpadlo na prach.

To, co byla pro nás pravda, už není pravda. Naše iluze se rozplynou, i když tomu ještě dlouho nechceme věřit a popíráme nově objevenou pravdu. To přece nemůže být pravda!

Nechce se nám věřit, že jsme tak dlouho klamali sami sebe. Ale je to tak. Byli to naše iluze a naše klamání sebe sama. Nemůžeme svádět na nikoho jiného, že se nemáme rádi a nemáme k sobě respekt ani úctu.

Viseli jsme někde venku ve svých iluzích jako v síti a teď ta síť praskla a my jsme tvrdě dopadli na zem. Až se otřepeme a sebereme ze země, můžeme začít nový život s novou pravdou a novou vírou.

A tak jsme doslova přinuceni prožívat nové životní situace. Konečně se můžeme učit rozvíjet své vnitřní hodnoty a kvality, protože to jsme do té doby neuměli. Místo splétání iluzorních sítí o druhých, hledáme nové opěrné body svého života sami v sobě. To je jediná možnost, jak příště nevypadnout ze sítě iluzí.

Protože jen do sebe vidíme a víme, jak jsme na tom, když jsme k sobě poctiví a upřímní. A naše práce na sobě samých se nám vyplatí. Učíme se žít s pozitivní vírou v sebe sama a rozvíjíme tím svou sílu, sebe-úctu, sebe-respekt a sebe- lásku. Učíme se vidět sami sebe jako lásku a světlo.

Někdy nám Vesmír některé lidi z našeho života odebere a někdy nám jiné lidi zase přivede.

Ale nepřivádí nám je proto, abychom se na ně pověsili, vzývali je a věřili tomu, že nás zachrání a že jsou lepší a hodnotnější než my sami.

Přivádí nám je proto, abychom se společně učili lásce, respektu, úctě a spolupráci.

Přivádí nám je proto, abychom se učili vytvářet zdravé vztahy, založené na zdravých základech.

Každý z nás jsme jedinečný a přinášíme na tento svět své vlastní specifické kvality. Nikdo není výše ani níže, než jsme my sami. Proto se učme vážit si sami sebe a učme se vážit si těch druhých. Učme se vidět v sobě navzájem lásku a světlo.

Žádná naše životní setkání nejsou náhodná a ti druzí jsou vždy našimi učiteli.

Ať už si o nich myslíme cokoli, vždycky jsou to ti správní lidé pro nás a pro to, abychom se mohli něco naučit.

Nejsou to žádní blbci, kreténi a divná hovada, jak často a rádi nazýváme lidi, kteří se nám nelíbí.

Když někomu nerozumíme a jeho chování je nám nepříjemné, rádi takové lidi hodnotíme a rádi je svými výroky srážíme. Myslíme si, že kdyby tito lidé v našich životech nebyli, měli bychom konečně klid a byl by ráj na Zemi.

Možná bychom mohli svou víru upravit ve prospěch nás všech a zeptat se sami sebe:

1. Laskavý Vesmíre, proč mi posíláš tohoto člověka do mého života?
2. Proč mi posíláš tuto situaci do mého života?
3. Co se mohu z této situace a od tohoto člověka naučit?
4. Co mohu u sebe rozvinout tak, abych si připadal v pohodě a milovaný nezávisle na té situaci a tom konkrétním člověku?

Náš osobní rozvoj probíhá každou vteřinu našeho života a přesně tam, kde jsme.

Nemusíme kvůli tomu jezdit stále na semináře nebo za guru přes půl světa.

Pořád je to o nás a našem vibračním základu. Co vysíláme, to přijímáme. Když chci přijímat dobro a lásku, musím sebe sama stále ladit na dobro a lásku. Musím sebe sama ladit na pozitivní víru a směřovat svou pozornost na vše, co mi přináší klid a mír v duši.

Když to vím, mohu podle toho vědomě jednat. Každou vteřinou svého života vím, že jsem to já sám, kdo se musí rozhodnout a dát něčemu přednost.

Naše víra je jenom naše. A naše láska je v našem srdci a v každé buňce našeho těla, když tomu věříme. No není to povznášejí víra?

Řekla bych, že teprve tehdy, když se naše víra spojí s naší láskou a laskavostí, kterou v sobě všichni máme - a když uvěříme tomu, že jsme dobří a v pořádku takoví, jací jsme - teprve tehdy vzniká nádherná energie, která nás povznáší.

Ale vždy musíme začít sami u sebe. U lásky k sobě samým a víry v sebe sama. Jsem dost dobrý/ dobrá a dám to, ať už je to cokoli.

Když jdeme životem s láskou v srdci a s vírou v dobro a krásu, pak tvoříme nádherné věci. Když je naše víra sycená láskou, je to to nejlepší, co mohlo nás, i lidi kolem nás, v životě potkat.

Když máme víru v sebe, v lásku a hojnost, náš život je naplněn láskou a hojností. Když věříme, že si zasloužíme to nejlepší, žijeme to nejlepší, i když to vždycky není veselé.

Nejlepší neznamená mnohokrát to nejpříjemnější. Je to na nás, abychom si z neveselého vybrali to dobré pro nás. Je to stále jen naše víra, co nás nese.

Když věříme, že je zdraví naše přirozenost a že ostatní lidé jsou dobří a laskaví, cítíme se napojeni na svůj Zdroj i druhé lidi. Když věříme v dobro, vrací se nám dobro.

A máme stovky, tisíce příležitostí, protože se stále něco děje. A i když si říkáme, že se už nenecháme nachytat, opět mnohokrát upadneme do bahna sebelítosti, sebeobviňování a ne-víry v sebe. Chytneme se do sítě iluzí i o sobě samých :-).

Jsme přece světlo a láska, tak jaképak myšlenky typu:

"Kdybych to byl býval věděl, tak bych tam byl nechodil.

Kdybych byl jiný, tak se mi to nestalo.

Kdybych to neudělal špatně, mohl jsem se mít dobře."

Neobviňujme se, netýrejme se, nebičujme se, neodsuzujme se. Učme se přijetí, lásce, laskavosti, odpuštění i opuštění všeho špatného a negativního, co nám už neslouží.

Učme se odpouštět a opouštět víru, která nám neslouží a věřit, že láska, laskavost a dobrá víra jsou to nejvíce, co můžeme sami sobě i světu nabídnout. Pořád si opakujme, že jsme Láska a Světlo a žijme tak.

Život je velká legrace, pokud se dokážeme uvolnit a důvěřovat Životu, jaký je.

Život je velká legrace, pokud máme nějakou svou dobrou víru a nebereme se tak vážně.

Jde se nám životem lehčeji, pokud věříme, že je něco nad námi, co nás přesahuje a co pracuje pro naše dobro.

Tím teď nemyslím stranu a vládu, ale mám na mysli duchovní prostor na námi: Vesmír, Vyšší inteligenci, Všehomír, duchovní původce.

Myslím to nad námi, co je dobré a není to vidět v televizi, ani v ostatních médiích. Přitom to pracuje pro nás, v náš prospěch, nenápadně a zadarmo. Je to tak geniální, spravedlivé, tiché, moudré a krásné, až je to k nevíře.

A k nevíře také je, že to, co je nad námi, je také v nás. To geniální, spravedlivé, tiché, moudré a krásné.

A když tomu budeme věřit, bude se nám lépe dýchat, žít a tvořit.

Přeji Vám krásné dny naplněné láskou a vírou v to nejlepší, co si umíte i neumíte představit. :-)