Blog

Tak se mi v poslední době objevily v životě 3 nehody za sebou. Jedna se stala mně osobně a druhé dvě jiným lidem kolem mě. Ale já to každopádně vzala jako impuls, že o tom zkusím napsat článek. Už měsíc jsem si lámala hlavu s tím, že když jsem si založila blog, měla bych na něj občas i něco napsat .-) A já pořád nevěděla, o čem napíšu tentokrát....

Je září a s tímto měsícem je symbolicky i fakticky spojený začátek školního roku.Všichni jsme někdy chodili do školy. A snad všichni si pamatujeme své skvělé učitele. Byli na nás přísní, ale zároveň byli spravedliví. A v žádném případě jim nechyběla velkorysost. Klidně nám dali dobrou známku, když věděli, že jsme odvedli své maximum. A že prostě, z...

Jako malá holka jsem milovala pohádky. Zvláště pohádka o Sněhurce a zlé královně byla jednou z mých nejmilejších. V pohádce se opakuje pasáž o zlé královně a zrcadle.Královna má svůj rituál, kdy drží zrcadlo a ptá se ho, kdo je na světě nejkrásnější. Zrcadlo jí odpovídá: " Ty královno v zemi zdejší, i na světě, jsi nejkrásnější." A královna...

V životě každého z nás se děje spoustu věcí. V životě našich blízkých se také děje spoustu věcí. Něco se stane a vy se stydíte.Může to být cokoli. Vyhodí vás z práce. Váš muž je vám nevěrný. Vaše žena vás opustila. Vaše dcera nedostuduje. Váš syn někoho srazí autem. Vaše dcera otěhotní s "nevhodným" mužem. Váš muž pije...

"Jééé, ty jsi in", zvolala má známá, když jsme se potkaly u pokladny v jednom obchodě a já na sobě měla pruhované námořnické šaty. Bylo to hezké, třeba mě chtěla potěšit a udělat mi radost.A udělala. Ona byla podle mě taky in. Moc jí to slušelo. Měla na sobě krásné puntíkaté šaty, tak jsme si své šaty navzájem...

Vstupujeme do vztahu a těšíme se, že nás ten vztah oblaží a potěší. Jako když vstupujeme do zahrady. Jsme vzrušení a plni pozitivního očekávání, že nám zahrada poskytne to, co potřebujeme.Krásu květin a ostatních rostlin pro potěchu oka i duše, stín stromů pro odpočinek našeho unaveného těla, vláhu jezírka pro osvěžení, naše i dalších tvorů v...

Lidi jsou dobytek. Když slyším tuhle větu z úst ostatních, většinou se ohradím, že já dobytek nejsem. Na to většinou následuje odpověď: " Ne vy a já, ale ti ostatní...říkali to i v televizi."

Ty jsi tak příšerná, nemožná a hrozná !!! Slyšíš??? Nenávidí, tě...Zpackala jsi mi celý život. To kvůli tobě jsem nešťastná.To kvůli tobě nemám tohle a tamto. To kvůli tobě je mi tak mizerně.Za to můžeš ty.Podívej se na sebe, jak jsi nemožná!!!Mluvíš jenom o sobě a o mě se vůbec nezajímáš.Všechno jsem dělala...

Pamatujete si ze školy tu báseň Jaroslava Vrchlického?

A máme po vánocích. Ještě jsme možná ani nerozbalili všechny dárky, ještě jsme se nepotěšili se vším, co jsme obdrželi, nepoužili to, ani to nijak nevyužili. To všechno, co jsme dostali pod stromeček: všechny ty hmotné dary a poukázky na zážitky.Ještě nám nebyl dán čas, abychom to všechno vstřebali a už podstupujeme další mediální masáže a další...

Ano, můžeme si za to samy. Naše romantické představy o mužích. Naši rytíři a princové na bílém koni. Jako malé holčičky jsme vyrostly v prostředí, které nás silně ovlivnilo a determinovalo, ale ať to bylo, jak to bylo, ať už byl náš tatínek podpantoflák nebo macho nebo se v rodině vůbec nevyskytoval, my ženy v drtivé většině podvědomě toužíme...