Život je náš učitel.

A nechce nás strašit. Chce nás učit. Tak se učme.

Věřme, že si zasloužíme to nejlepší.

Naslouchejme své duši, mysleme si to nejlepší a  žijme to nejlepší...

Život před nás všechny klade stále požadavky a výzvy.

A my musíme těm výzvám a požadavkům čelit, jak nejlépe umíme. Když to děláme vědomě, jde se nám lépe. Překážky, prohry a pády patří k životu úplně stejně jako vítězství a euforie...

Když přijímáme to, že do tohoto života patří úplně všechno, pak přestaneme trpět a přijímáme svůj život takový, jaký je.

Strašný i krásný. Zoufalý i euforický. Dobrý i zlý. Chvíli kopec, chvíli údolí. Začátek i konec. To je náš život. 

Naše víra a naše přesvědčení

Narodili jsme se na tento svět, do této doby a do nějaké rodiny.

V té rodině jsme získali nějaký systém přesvědčení. O sobě, o druhých lidech i o světě kolem nás.  

Každý věříme něčemu jinému, a to podle toho, čím jsme ve svém životě prošli.

Každý z nás jsme na nějakém stupni svého vývoje. Není to špatně. Je to naprosto v pořádku a přirozené.

Naše víra a náš systém přesvědčení je to, co nás nese životem.

Věřme tedy tomu, co nás pozvedává a změňme svá přesvědčení tak, abychom neubližovali sobě, ani druhým.

Jsme tady správně

Všichni patříme na tento svět, jinak bychom tady nebyli.

Vzpomeňte si na to, když si tady budete připadat nepatřičně a budete sami sebe zavrhovat.

Vzpomeňte si na to i tehdy, když zavrhujete někoho jiného.

Vzpomeňte si na to i tehdy, když zavrhujete něčí víru.

Když zavrhujeme druhé, je to stejné jako když zavrhujeme sami sebe.

Všichni jsme tady správně.

Ve správný čas a na správném místě.

 

Všichni jsme vzájemně propojeni

Pokud tomuto tvrzení nevěříte, uvědomte si, jakou radost prožíváte ve svém srdci, když někomu pomůžete.

Uvědomte si, jakou pozitivní energii vám přináší láska a sdílení všeho dobrého a krásného, co ve vás je.

Uvědomte si, jak vám je, pokud někoho odsuzujete, pomlouváte, zatracujete nebo nenávidíte.

Jaké emoce vám přináší tyto negativní energie? Je to radost nebo bolest?

Když někoho odsuzujeme, pomlouváme, zatracujeme, nebo nenávidíme, je to stejné jako bychom odsuzovali, pomlouvali, zatracovali a nenáviděli sami sebe.

Žijme s vědomím, že jsme tu všichni správně.  Jednejme s druhými vždy tak, jak bychom chtěli, aby oni jednali s námi.

To nám pomůže na naší cestě ve chvílích, kdy váháme, co udělat.

Plány našich duší

Možná máte pocit, že váš život je těžký.

Možná máte pocit, že vaše startovní čára byla někde hodně vzadu oproti jiným.

Možná máte pocit, že když jste se narodili do tohoto těla, do této rodiny a na toto místo, jste oproti druhým znevýhodněni.

A možná je to úplně jinak.

Možná jste si to vše dobrovolně vybrali, abyste se něco naučili.

Kdybyste se narodili do prachových peřin a do neskutečně bohaté rodiny, také budete mít své problémy a své výzvy.  Podívejte se na anglickou královskou rodinu.

Berte svůj život tak, že to byl váš vlastní výběr. Půjde se vám lépe.

A teď je jen na vás, co s tím vším uděláte.

Máte skvělou příležitost, přesvědčit se, jaké vnitřní poklady a potenciál je ve vás ukryt.  🙂

 

Poklad v každém z nás

Patříme na tento svět a narodili jsme se, abychom žili svůj vlastní život.

Abychom se naučili zvládat své problémy a objevili v nich i v sobě poklad.

Ten poklad je ukrytý v každém z nás. Každý z nás jsme jedinečný, úžasný a báječný. 🙂

Každý z nás máme  jedinečný soubor vlastností a schopností.

Nikdo jiný na celém světě není jako vy nebo já.

Podívejte se na sebe do zrcadla.

Podívejte se na sebe jako na jedinečnou a úžasnou bytost.

Podívejte se na sebe s láskou, soucitem, pochopením a vírou. Dejte si všechno, co požadujete od druhých.

Jste tady na světě, abyste naplnili svůj vlastní potenciál a vynesli na povrch své vnitřní dary.

 

Když jdeme špatným směrem

Někdy jdeme ve svých životech špatným směrem, a i  když to víme nebo tušíme, jdeme dál…

Z nejrůznějších důvodů jdeme dál, i když naše duše volá NE…

A tak někdy musíme spadnout až úplně na dno, abychom něco pochopili a něco ve svém životě změnili…

Abychom si něco uvědomili. Abychom přijali to vědomí v sobě, že jdeme špatnou cestu a vydali se po jiné, pro nás lepší cestě.

Všechno zlé je pro něco dobré a naše dno má jednu báječnou vlastnost. Můžeme se od něj odrazit. Trvá to každému z nás různě dlouho.

Ale pokud nás nese naše dobrá víra a pokud jsme trpěliví, můžeme si být jistí, že cesta z našeho trápení vede. A jednou ji najdeme. Tu naši dobrou cestu...

A která je pro nás ta dobrá cesta? No přece ta, na které potkáme svou radost. 🙂

Život jako učitel

Život je proud energie a věčná změna. A učí nás všemu, co se máme naučit.

To předpokládá z naší strany neustálou ochotu učit se a odvahu žít sami sebe.

Ochota učit se znamená mimo jiné, že nebudu tvrdošíjně trvat na svém systému stávajících hodnot  a přesvědčení, pokud mě ten systém nepomáhá v růstu a vývoji.

V kterémkoli okamžiku svého života mohu změnit svá přesvědčení tak, aby mě má přesvědčení nesla životem a podporovala v tom nejlepším, co ve mně je.

Odvahu žít sami sebe znamená odvahu vystoupit z toho, co znám, ale co mě už nenese. A co mě třeba bolí a trápí. Co mě drží zpátky a u země.  Co brání mému vývoji.

Bolest a trápení jsou prostředky, které Život – učitel používá k tomu, aby nás probral z letargie.

Je to, jako když si čteme pod lavicí.  Místo, abychom dávali pozor, co po nás Život-učitel chce a vyhověli mu, nevnímáme ho. 

Jsme sice tělem přítomni, ale duchem jinde. A pod tou lavicí si čteme o všem možném. Třeba  o tom krásném a dobrodružném,  co zažívají jiní. 

Nebo si čteme o tom, co strašného se děje.

Málokdy si čteme  o tom nejlepším, co je v nás samých. Nebo o tom, co vlastně máme dělat my sami.

Co si přeje naše duše? A proč to neděláme? 

Čteme o druhých, ale máme strach žít to své vlastní. Máme strach, obavy a  pochybnosti o sobě samých.

Život po nás chce, abychom ho žili. Abychom byli živí a v proudu, dokud tady jsme.  Abychom se předvedli a ukázali ze sebe světu to nejlepší.

„Co tam děláš?“ zahřímá přísný učitel Život. „Pojď k tabuli!“

Odvahu žít sami sebe znamená odvahu přestat číst pod lavicí o těch druhých. 

Odvahu žít sami sebe znamená  zvednout se a jít k tabuli. A tam být sám sebou a předvést, co umím. 🙂

Problémy a trápení jako dar

Naším úkolem je žít to nejlepší.

Abychom mohli žít to nejlepší, musíme věřit, že si to nejlepší také  zasloužíme. 

Když věříme  ve svou úžasnou sílu a ve své skvělé schopnosti, jde se nám lépe životem. Všichni jsme dost dobří a zvládneme vše, co máme. 

Když nevěříme, pan učitel Život nás bude učit.  Ukáže nám, kolik síly a schopností v nás je.

Podle naší tvrdohlavosti a nevědomosti na nás použije všechny dostupné výukové metody, které má:  problémy, trápení, nemoci, nehody, úrazy, dardy.

To všechno jsou prostředky, které pan učitel Život používá, aby nás probral z letargie.

Aby nás probral z naší nevíry  a donutil nás, abychom žili svůj vlastní život, poslouchali svou vlastní duši  a ukázali ze sebe to nejlepší. Nebo se naopak na chvíli zastavili.

Všechno tady na světě slouží pro náš vývoj a naše  uvědomění. 

Například, když moc rychle běžíme životem, přijde nám do života  nemoc a ta nás zastaví. 

Upoutá nás do klidu nebo na lůžko a my musíme odpočívat. I když se nám to nelíbí. 

A máme konečně čas, zamyslet se nad tím, proč se tak honíme, proč to všechno děláme. Jaký to má smysl?

 

Nebo jiný příklad: Nezdravě na někom visíme  a neumíme si svůj život bez toho druhého představit.

A tak nám ho učitel  Život odebere.  Jakýmkoli způsobem o toho druhého přijdeme.

A  učitel Život nám řekne: „A teď se předveď. Zvládneš to i bez něj. Musíš se naučit být tady na světě i sám za sebe. “

Jsou různé způsoby, kterými nás Život učí.

Když nám do života přijde jakákoli darda, zvládneme ji. Vždycky nám do života chodí jen to, co zvládneme. 

Když  zapojíme  všechny své skvělé a dosud nepoužívaného  schopnosti, o kterých se nám do té doby ani nesnilo, všechno zvládneme.

Naším úkolem je vždy prohlédnout za problémem a trápením dar. Život nás vyzývá, abychom se vyvíjeli. 

Málokdo z nás se ale vyvíjí dobrovolně. Vždycky si najdeme nějaké výmluvy, proč nemůžeme. 

Když budeme žít svůj život vědomě a budeme dělat to, co máme,  nebude muset být pan učitel Život na nás přísný a nebude na nás používat drsné výukové metody. 🙂

Když věříme, že je nad námi něco, co nás přesahuje,  co nám nechce ublížit, ale naopak je to něco, co nám pomáhá, je to pro naši duši velká úleva.

Síla našich myšlenek a našich slov

Naše myšlenky a naše slova mají ohromnou sílu. Žijeme to, co si myslíme. Mnoho z nás si o sobě nemyslí nic moc dobrého. A nic moc dobrého neříká. 

Nevěříme si a bojíme se. I když  bychom kolikrát rádi něco změnili, různé strachy a obavy nám to nedovolí.

Nemilujeme sami sebe a ubližujeme si. Setrváváme na místech, kde nám není dobře a s lidmi, kteří nás nepodporují.

Když máme dobrou víru a dobré myšlenky, jde se nám lépe životem.  O dobrou víru se  můžeme opřít,  dobré myšlenky nás ponesou a  dobrá slova pohladí.

Když nemáme žádnou pozitivní víru nebo nevěříme  na sílu svých myšlenek a slov, život je pro nás těžké břemeno. 

Když vůbec netušíme, jakou moc mají  naše myšlenky a naše slova používáme je nevědomě proti sobě.

Naše nevíra v sebe i v moc našich myšlenek se pak projevuje negativně v našich životech.

 

Sebeláska a vědomý život

Je to pro nás nové a dosud se nám o tom ani nesnilo.

Takto, že by to opravdu fungovalo? Vidět hodnotu v sobě samém i v druhých?   Oceňovat sebe i druhé? Být stále na cestě a připraven se měnit?

Učit se milovat a přijímat? 

Náš učitel Život je stále tady. I se svými výukovými prostředky.

Nevadí, že tomu nevěříme. 🙂

Když o tom však víme a věříme, můžeme se podle toho zařídit.

Vždycky se můžeme orientovat podle svých pocitů.

Pokud je nám v něčem ne-dobře, znamená to, že musíme  někde zapracovat.

A co mohu tedy udělat teď, aby mi bylo dobře? Co mám udělat?

Duchovně se pozvednout. Dát si čas a věřit, že vše v našem životě má smysl. I když ho zatím nevidíme.

I když nevidíme smysl, můžeme být  vždy vděční.

Můžeme si uvědomit, že v každém okamžiku našeho života je toho spoustu, co ještě máme a co se můžeme naučit oceňovat.

Naučit se pracovat se svými emocemi. Vyčistit se od škodlivých emocí, odplavit stres a rozpustit strach.

Odhodit lenost, odhodit peřinu, sebrat se a jít. Poprat se se svým strachem a výmluvami.

Nebo naopak povolit sám sobě uzdu, přestat sám sebe týrat a poškozovat. Naučit se mít rád sám sebe. 

 

Věnovat sám sobě více času a více odpočinku. Naučit se říkat NE, dát sám sebe na první místo.

Každý máme to své. Své problémy a svá trápení.

Naučme se nahlížet na svá trápení a problémy jako na poselství, která pro nás pan učitel Život připravil.

Život je proud energie a my máme být v proudu. Proudit spolu s životem.

Když neproudíme, námi nežitá energie se hromadí a tlačí na nás v podobě problémů a trápení.

Když žijeme s vírou, že všechno dáme a všechno zvládneme, dáme to a zvládneme to.

Když víme, jak na to, uleví se nám a přestaneme si připadat jako bez-mocné oběti.

Můžeme objevit svou vlastní duchovní sílu a moc svých vlastních myšlenek.

Naše pozitivní myšlenky přináší nám i celému světu lásku, klid, mír a harmonii.

Naše negativní myšlenky přináší nám i celému světu strach, bolest, nenávist, nesoulad a boj.

Když se naučíme vědomě používat své myšlenky a své poznání, staneme se pány svého vlastního života. A o nic víc ani v našich životech nejde.

Každý můžeme  žít jen svůj vlastní život. A tak ho žijme.

Věřme, že si zasloužíme to nejlepší.

Naslouchejme své vlastní duši, mysleme si to nejlepší a žijme to nejlepší.