Za trochu lásky šel bych světa kraj…Nikam nechoďte a začněte sami u sebe :-)

 

Pamatujete si ze školy tu báseň Jaroslava Vrchlického?

Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý…

A kolik z nás tomu pořád věří, že když půjdou někam,

že když udělají tohle nebo támhleto,

že když zapomenou sami na sebe,

na to kdo jsou a jak jim je v jejich vlastním nitru,

tak že získají lásku…tam někde venku ? Od někoho jiného.

 

Zapomeňte na to.

Zapomeňte na to, že láska leží někde mimo vás.

Zapomeňte na to, že lásku vám dá někdo jiný.

Láska jste přece vy sami 🙂

 

Zapomeňte na to špatné o vás, co vám říkali v dětství doma.

Zapomeňte na to špatné o vás, co vám říkali v dětství ve škole.
Jsi k ničemu, nikdy z tebe nic nebude, jsi ošklivý, ošklivá,

musíš mít dobré známky, musíš vystudovat, aby z tebe něco bylo,

musíš, nesmíš…atd. atd.

 

 Zapomeňte na to všechno špatné, co jste o sobě slyšeli v běhu vašich životů.

Zapomeňte těch tisíce smrtících výroků.

Smrtících pro naši sebe-lásku, naši sebe-víru, naše sebe-vědomí.

Naši sebe-hodnotu.

Zapomeňte na to a učte se sami.

 

Učte se lásce a víře. Učte se věřit tomu, že máte vlastní hodnotu jen tak.

Sami o sobě. Protože jste tady. Na tomto světě 🙂

Učte se věřit tomu, že jste ta nejbáječnější a nejúžasnější bytost

na celém světě ve svém vlastním životě.  🙂

 

Nechcete tomu věřit? Zdá se vám to moc silný výrok?

Nebo nabubřelý?  Možná vás ten výrok překvapuje nebo dokonce pobuřuje.

Ale proč? Pokud vás to zvedá ze židle, ošíváte se a nesouhlasíte s tímto výrokem,

o to více se vás to týká.

Kdo by měl být důležitější ve vašem vlastním životě než vy sami?

Ať už prožíváte cokoli a žijete teď s kýmkoli, uvědomte si, že jsme tady především každý sám za sebe.

Každý jsme jedinečná bytost se svými jedinečnými vlohami a svým nadáním.

Každý máme svá vlastní a jedinečná přání ve svém vlastním nitru.

Každý jsme přišli na tento svět sám za sebe a každý sám za sebe ho zase opustíme.

Až přijde náš čas.

 V těch nejdůležitějších okamžicích svého vlastního života zůstáváme vždycky nakonec sami.

Ty nejpodstatnější i ty nejstrašnější věci, které ukrýváme ve svém nitru většinou také nikomu nesvěříme a zůstáváme s nimi sami.

Můžeme teď žít s kýmkoli, ale jednou tomu tak být nemusí.

Jednou mohou všichni odejít, mohou nás opustit z nejrůznějších důvodů a my zůstaneme sami se sebou.

 

Učte se věřit tomu, že jste ta nejbáječnější a nejúžasnější bytost

ve svém vlastním životě 🙂

Učte se milovat sami sebe 🙂

Pak se totiž nebudete bát, být sami se sebou.

Kdo by se bál být s tou nejúžasnější a nejbáječnější bytostí pod sluncem?

Kdo by se bál být sám se sebou?  🙂

Naopak,  budete si to užívat.

 

Budete mít radost, když jste sami 🙂

A budete mít taky radost, když s vámi někdo bude 🙂

Ale nebudete už na tom záviset, aby vedle vás někdo byl.

Bude v tom sladká svoboda vlastního rozhodnutí.

To všechno dokáže sebe-láska, sebe-hodnota a sebe-víra.

 

Učte se naslouchat sobě a svým pocitům.

Učte se věřit sami sobě. Učte se věřit svým schopnostem.

Učte se krůček po krůčku testovat a zkoušet své schopnosti a dovednosti.

Učte se naplňovat svoje vlastní potřeby.

Učte se vymezovat své hranice a říkat NE, když to tak cítíte.

 

Učte se to, co jste se nenaučili jako děti doma. A už vůbec ne ve škole.

A nestyďte se za své emoce a své pocity. Máte na ně právo. Jsou to vaše emoce a vaše pocity.

 

Učte se milovat sami sebe. A odpouštět sami sobě.

 

A odpusťte svým rodičům, svým učitelům a všem kolem, kterým zazlíváte svůj těžký život, že vás to nenaučili. Že vám tuto zásadní dovednost pro dobrý a spokojený život nepředali.

 Oni nemohli. Oni jí sami neměli.

Oni touto dovedností nedisponovali a tak vám ji nemohli předat.

Byla jiná doba a jiné podmínky pro život.  A taky školní osnovy, ve kterých se toto neučilo a neučí.

Vinit jakkoli druhé vám nepomůže k ničemu pozitivnímu ve vašem životě.

Můžete celý život opakovat staré křivdy a ukazovat na všechny padouchy kolem vás,

kteří za to mohou, že je vám špatně nebo že jste to nikam nedotáhli, případně obojí dohromady, ale nepomůže vám to.

Když budete věřit, že jste oběť okolností, ostatních lidí, osudu a nic z toho nemůžete změnit, nic pozitivního vám to nepřinese. 🙁

Ale vy už jste dospělí a jste tu sami za sebe.

Vy sami už tvoříte svůj život.

Svými myšlenkami, svými výroky a svými činy.

To je přece skvělá zpráva pro vás  🙂

 

 Přežili  jste až sem. A teď jste v nějakém bodě.

Co bylo, bylo a nejde odestát.

Jediné, co můžete udělat teď je,  „jen“ odpustit a jít dál.

Učit se dál.

V té opravdové a pravé škole. Ve škole opravdového života 🙂

Tak se rozhlédněte kolem sebe, nadechněte se zhluboka z plných plic a vykročte.

Ne na světa kraj.  Vykročte sami k sobě.  Ke svému srdci, do svého nitra.

Do opravdové dospělosti a do své vlastní zodpovědnosti. Ke své vlastní zralosti.

Jen vy sami můžete vyléčit svá vnitřní zranění, své duchovní bolesti, své rány a své mindráky.

 

V tom jste zase jen vy sami.

Nikdo za vás tuto práci sám na sobě udělat nemůže.

Nikdo do vaší duše nevidí.

Mít sám sebe rád je možná to nejtěžší, čemu se můžeme na tomto světě naučit.

Ale výsledek stojí za to. A nekoupíš ho.

Za žádný prachy na světě.

Za žádný mega v žádným mega obchodě.

 

Ale nebojte, nebudete v tom úplně sami. 🙂

Když si připustíte možnost, že to je práce pro vás a budete chtít ve svém životě pozitivní změnu sebe sama, najednou k vám začne proudit jiná energie.

Budou vám do života přicházet  noví lidé, nové knihy, nové příležitosti a jakoby „náhody“. 🙂

 

Když budete sami k sobě poctiví a   začnete na sobě pracovat, uvidíte, že i ostatní lidé mají podobné problémy jako vy  a pracují sami na sobě.

Protože pochopili, že tohle za ně nikdo neudělá. Nemůže. Nejde to.

I kdyby vás někdo  miloval až za hrob, tak pokud  nebudete mít rádi sami sebe, nepomůže vám to.

Nebudete mu to ani věřit, že vás má rád.  Pořád budete uvnitř nejistí, budete žárlit, budete vyžadovat další a další důkazy lásky. Budete se o svou lásku strachovat. Budete se snažit si ji koupit a nějak si ji udržet.

Budete se snažit o nemožné.  Aby někdo za vás udělal něco, co  udělat nemůže. Co je jen a jen  ve vašich možnostech.

Naučit se milovat sama sebe je úkol pro vás osobně.

Když si připustíte možnost, že tohle můžete zmáknout jen vy sami, najednou se kolem vás začne  svět měnit pomalu, ale jistě,  k lepšímu. 🙂

Najednou kolem sebe uvidíte pomocné ruce dalších lidí, které vás podrží na vaší nové cestě k sobě samým.

Najednou uslyšíte hlasy lidí, kteří jsou na stejné cestě jako vy, na cestě změny sebe-sama a řeknou vám to, co potřebujete v danou chvíli  slyšet, abyste se pohnuli dál a abyste vytrvali.

A taky vám řeknou, že jste šikovní a že to zvládnete. 🙂

A vy to zvládnete. Jen je třeba se rozhodnout.

A poté  vykročit a vytrvat. Není to cesta pohodlná, ale stojí za to.

Ta  cesta k sobě  a do svého nitra.

Ta cesta, na které budete léčit všechny své bolesti a všechny své  rány.

Ta cesta, na které najdete sami sebe a vše, co hledáte… i lásku.

 A až jednou vyleštíte to zrcadlo ve svém nitru, do kterého se teď nechcete podívat ani náhodou, uvidíte, že to tak je…

Láska jste přece vy sami  🙂

 

Jana Houšková
Jsem blogerka, ale především jsem žena a matka. A taky grandmother :-). Jako ženě-matce mi velmi záleží na tom, abychom všichni žili v lásce, míru a harmonii, abychom spolupracovali a pomáhali si. A proto píšu. O všem kolem nás. O tom, co nás trápí a co nás bolí. Abychom se zamysleli a pochopili, že začít musíme vždycky sami u sebe. Nikomu nepomůžeme, když jsme sami nešťastní a nemocní, potácíme se svými životy jako brečící a nevědomé oběti a odmítáme převzít zodpovědnost za to, co nám děje. Každý z nás zodpovídá za svůj vlastní život a za to, co s ním udělá. Každý z nás je zodpovědný za své zdraví, za své štěstí a za svou lásku k sobě samému. I za výběr svého partnera, i za to, jak se k nám ten partner chová. Každý z nás jde příkladem svým vlastním dětem. A bude to tak po celý náš život. Jak žijeme a jak se chováme sami k sobě, ke svému partnerovi, ke svým dětem i ke druhým lidem, tak se chovají i naše děti k sobě samým, k nám rodičům i k ostatním lidem. Někdy to není veselý pohled. Ale my sami se můžeme v každém okamžiku našeho života probrat, rozhodnout se a změnit to. A když se nerozhodneme dobrovolně, Vesmír nás bude postrkovat a kopat do nás tak dlouho, až se vzpamatujeme a pochopíme, že nejsme oběti, ale naopak: jsme báječní a úžasní tvůrci svých vlastních životů. :-) Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.