Taky žijete v nepodporující rodině? Nastavte si svoje hranice a začněte milovat a podporovat sama sebe :-)

Pokud žijete ve vztahu s mužem, který vás nepodporuje a nerespektuje, pokud žijete v rodině s dětmi, které vás nerespektují, pokud vám ve vaší rodině není dobře, je to o vás. Nechala jste to dojít takto daleko. Děláte něco špatně.

Krátce a stručně řečeno:

Stavíte svou rodinu nad své vlastní potřeby.

Moc se snažíte, necháte si všechno líbit, všechno a všechny omlouváte. Anebo mluvíte a mluvíte, prosíte, vysvětlujete, že už nemůžete, ale nic se neděje. Čím více jste zoufalejší, tím více řvete a kopete kolem sebe. Jste zoufalá, a proto jste hysterická.

Když žena neví kudy kam, bývá hysterická.

Ale pořád vás nikdo neslyší a nikdo vás neposlouchá. Jste doma všem pro smích. A tak se snažíte dál a v noci brečíte do polštáře. Už nemůžete.  Ale ráno zase vstanete a zase všem posluhujete, zase jste tu jen pro ty druhé, protože oni vás potřebují a nemohou bez vás být.

Tedy vy si to myslíte, že bez vás nemohou být a nepřežijí bez vás…

Milé ženy, jestli vám je toto povědomé, věřte, že v tom nejste samy. A taky věřte, že se nic nezmění, dokud si neuvědomíte, že jedinou osobou, která to všechno může změnit, jste jen vy sama.

My ženy jsme uzpůsobené k tomu, abychom milovaly, pečovaly, staraly se o druhé. Abychom vyživovaly naše děti, podporovaly své muže, pomáhaly svým stárnoucím rodičům, abychom zvládaly vše, co praktický život přináší. A my to zvládáme. Až je to někdy k neuvěření, co všechno dokážeme zvládnout. Je tu ale jedno velké ALE:

Ale bohužel jsme při tom všem milování všech ostatních, zapomněly na tu nejdůležitější osobu ve svém vlastním životě: samy na sebe.

S tímto naším prvním ale souvisí i druhé důležité ale

Ale nemusíme zvládat všechno. A abychom zvládaly jen TO, CO CHCEME, musíme se nutně dobíjet. Abychom zářily pro sebe i pro druhé, potřebujeme vyživovat  v první v řadě samy sebe a svou VLASTNÍ duši.

Tohle je pro mnohou z nás jedno velké překvapení. A to nám může být třeba  -sát i více.  Respektive čím jsme starší, tím více je pravděpodobné, že jsme něco takového v životě neslyšely.

Slyšet o tom, že máme postavit samy sebe ve svém životě na první místo a naplnit nejprve své vlastní potřeby, je něco, čemu se v našem dětství říkalo sobectví nebo rouhání. Je to něco, co jsme ve svém životě určitě nikdy nedělaly.

Protože jsme to neznaly. Protože nám to nikdo neřekl, protože nás to nikdo nenaučil. Ve škole se o tom neučilo a doma taky ne.

Ve škole jsme se učily tisíce teoretických poznatků z vědy, techniky, zeměpisu, dějepisu, češtiny, matiky a všech dalších oborů ze všech možných oblastí lidského poznání, ale nikdo nám neřekl tu zásadní informaci pro náš spokojený a šťastný život:

Musíme mít zdravě rády především samy sebe a musíme respektovat své vlastní potřeby. Musíme si umět nastavit své vlastní zdravé hranice a musíme si je umět ohlídat. Tohle za nás žádný muž-ochránce neudělá. Naopak. My musíme ochránit své vlastní hranice samy i před svými muži, i před svými dětmi, pokud to situace vyžaduje.

Doma jsme prožily každá svou vlastní zkušenost, ale málokde byla ta zkušenost taková, že bychom při ní přišly na to, že

Žena je královna a matka rodu a patří jí velký dík za vše, co pro svého muže a své děti dělá.

To je pěkně a vznešeně řečeno, ale problém je v tom, že my samy si nepřipadáme jako královny. My samy si připadáme kolikrát jako služky.

Každý z nás máme tady na zemi své specifické úkoly. Každá duše se tady má naučit něco jiného. Ale všichni si navzájem zrcadlíme své vlastní nitro, své myšlenky o sobě samém.

Žijeme to, co si myslíme.  Naše myšlenky tvoří pak náš život, naši realitu. A tak se k nám druzí lidé chovají tak, jak o sobě smýšlíme my sami. Jako kdybychom se dívali do zrcadla.

Ti druzí nám jenom ukazují, jak jsme na tom my sami se svojí sebeláskou, sebehodnotou a sebeúctou.

Vážíte si samy sebe?  Respektujete své vlastní potřeby? Pak vás budou respektovat i ti druzí.

Nevážíte si samy sebe? Nerespektujete své vlastní potřeby? Pak po vás budou druzí šlapat a nebudou vás respektovat.

To jsou věci, viďte? Kdo by to byl před lety řekl? A teď se na nás tyto informace valí ze všech stran. Na internetu jsou všude videa a návody na šťastný a spokojený život, všude se to hemží články o duchovní přeměně nás všech. Mužů i žen. Vynořilo se tisíce knih s duchovní tématikou, pořádají se živé kurzy na téma naší duchovní transformace.

Osobnostní rozvoj je dnes hojně skloňované slovo, i když někteří z nás jen nevěřícně odfrknou: „ Osobnostní rozvoj? Taková hloupost…“

Ať už to nazveme jakkoli, když vám není dlouhodobě dobře, pokud jste unavené, přetažené, vyčpělé a na dně, pokud vás stíhají nemoci a nehody, je to jen na vás, abyste tuto – pro vás nepříznivou- situaci změnily ve svůj vlastní prospěch.

Je třeba se postavit na první místo ve svém vlastním životě a především tzn. PŘED VŠÍM OSTATNÍM – začít řešit svůj vlastní život.

My ženy máme v sobě velké bloky, spoustu bolesti a spoustu nevědomých vzorců ze svého dětství. Žily jsme v úplně jiné době, v rodinách, kde nefungovalo spoustu věcí a kde ženy fungovaly jako perpetuum mobile a muži z velké části nefungovali vůbec.

Někdy to bylo i obráceně, nefungovaly ženy a fungovali v rodině jen muži, abych nestranila jen ženám. Ale nikdo nás neučil, abychom se měli rádi a respektovali své vlastní potřeby. 

A teď se konečně začalo mluvit i o tom, že se smíme mít rády i my samy. My ženy.

Říká se tomu sebeláska, sebeúcta a sebe hodnota a není to sobectví ani rouhání.  Je to nezbytná podmínka pro dobrý a spokojený život nás všech.

Hurrááá. To je krásná zpráva pro všechny ženy, které jí uvěří. 🙂

Když jste roky dělala druhým služku, neuděláte ze sebe královnu přes noc. Chce to čas, vytrvalost, píli, lásku a odpuštění…to všechno se musíte naučit dávat teď sama sobě. A to je práce! Vyjet ze zajetých kolejí pro služku do nových kolejí pro královnu není jen tak a bude vás to setrvačností stále táhnout zpátky.

Ale pokud se chcete zachránit, nic jiného vám nezbude. Je třeba se rozhodnout a začít. A vytrvat. I přes všechny pochybnosti a nezdary, které budou zákonitě přicházet. Ale už to nikdy nebude horší, než to bylo, když jste nežila svůj vlastní život, ale život těch druhých. Už to bude jen čím dále lepší. 🙂

Přeji vám víru, abyste uvěřily, že jste královny a odvahu, abyste začaly konečně pracovat nejen pro druhé, ale především samy pro sebe a samy na sobě.

Jana Houšková
Jsem blogerka, ale především jsem žena a matka. A taky grandmother :-). Jako ženě-matce mi velmi záleží na tom, abychom všichni žili v lásce, míru a harmonii, abychom spolupracovali a pomáhali si. A proto píšu. O všem kolem nás. O tom, co nás trápí a co nás bolí. Abychom se zamysleli a pochopili, že začít musíme vždycky sami u sebe. Nikomu nepomůžeme, když jsme sami nešťastní a nemocní, potácíme se svými životy jako brečící a nevědomé oběti a odmítáme převzít zodpovědnost za to, co nám děje. Každý z nás zodpovídá za svůj vlastní život a za to, co s ním udělá. Každý z nás je zodpovědný za své zdraví, za své štěstí a za svou lásku k sobě samému. I za výběr svého partnera, i za to, jak se k nám ten partner chová. Každý z nás jde příkladem svým vlastním dětem. A bude to tak po celý náš život. Jak žijeme a jak se chováme sami k sobě, ke svému partnerovi, ke svým dětem i ke druhým lidem, tak se chovají i naše děti k sobě samým, k nám rodičům i k ostatním lidem. Někdy to není veselý pohled. Ale my sami se můžeme v každém okamžiku našeho života probrat, rozhodnout se a změnit to. A když se nerozhodneme dobrovolně, Vesmír nás bude postrkovat a kopat do nás tak dlouho, až se vzpamatujeme a pochopíme, že nejsme oběti, ale naopak: jsme báječní a úžasní tvůrci svých vlastních životů. :-) Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.