O síle našich myšlenek aneb věříte, že si zasloužíte to nejlepší?

Všimli jste si někdy, co se děje ve vašich zkušenostech?

 Všimli jste si, že na co myslíte, to se děje?

Všimli jste si, že se vaše myšlenky zhmotňují?  Nevěříte?  

Tak si to vyzkoušejte. Přitahujete to, co si myslíte.

Začněte si více všímat souvislostí mezi tím, co říkáte, čemu věříte, na co myslíte a co se poté projevuje ve vašem životě.

Když to zkusíte sami na sobě ve svém životě, výsledek vás ohromí. Ono to totiž funguje. 🙂

Čemu věříte, to se vám stane.

Na co myslíte, to si přitáhnete do svého života.

Naše vnitřní víra se odráží v našich vnějších životech úplně stejně, jako se odráží okolní příroda na hladině jezera. Vnější okolnosti nám zrcadlí naše vnitřní přesvědčení. Naši víru ve výsledek.

Jsou věci, které milujete, a tyto věci vám jdou naprosto jednoduše. Vůbec o tom nepochybujete a věříte, že to zvládnete.

Třeba milujete zařizování bytu. Rozhodli jste se třeba vymalovat a zařídit nově váš starý byt. Nebo zařídit váš nový byt. 🙂 Každopádně vůbec nepochybujete o tom, že byste to nezvládli.

Vaše vizualizace pracuje na plné obrátky a vy si v duchu představujete barvy vašeho bytu, doplňky, nábytek, květiny, osvětlení a vše, co chcete ve vašem bytě předělat a doplnit.

Vůbec o sobě nepochybujete, že byste v tomto směru neuspěli a jen vybíráte ze všech nápadů, které vám plynou na mysl. Jste napojeni na svůj vnitřní zdroj a tvoříte lehce a přirozeně. Tvoření je pro vás radost a výsledkem je váš krásný byt.

Nebo milujete svou zahradu. I v tomto případě nepochybujete o tom, že to nezvládnete a že byste měli mít pořád nevyhovující zahradu.  Naopak celé vaše myšlení a konání spěje k tomu, že chcete mít zahradu ještě krásnější. Přemýšlíte a vymýšlíte, co ještě zlepšíte, kam co zasadit, kde co předělat.

A pak jdete a konáte. Přesadíte, zasadíte, doplníte, osejete, zalejete. Uděláte vše, co je třeba, aby se vaše představa zhmotnila. A vaše představa se postupně stane realitou. Vaše vysněná zahrada je na světě. 🙂

V obou výše uvedených příkladech vás ani nenapadne, že byste neuspěli.

Ve všem, co milujete, vás ani nenapadne, že byste neuspěli.  

Vůbec vás nenapadne, abyste místo tvůrčího procesu těžce vzdychali, pochybovali o sobě nebo si rvali vlasy zděšením a nejistotou nad výsledkem vašeho snažení.

Tam, kde si věříme a tam, kde milujeme, nikdy nepochybujeme o výsledku. Naše víra a naše láska nás nesou životem.

Problém nastává v těch chvílích a v těch oblastech našeho života, kde nevěříme. A kde nemilujeme doopravdy z celého svého srdce.

Když nevěříme sami sobě, když nevěříme ve vztazích, když nevěříme v pracovních záležitostech, když nevěříme v oblasti svého zdraví, když nevěříme v duchovních záležitostech, když nevěříme tomu novému a neznámému, co přichází do našich životů.

Když nevěříme, že nás vesmír podporuje.

Když nevěříme, že si zasloužíme to nejlepší.

Když nevěříme, že dostáváme to nejlepší.

Vždycky, když nevěříme, že nás vesmír podporuje a má pro nás připraveno jen to nejlepší řešení pro nás, není nám dobře.

Naše víra je zásadní pro náš dobrý život. Naše důvěra je zásadní pro náš dobrý život.

Naše víra a naše důvěra jsou důležité duchovní hodnoty, které nás nesou životem v dobách nejistých. V těch dobách, kdy nevěříme, pochybujeme a padáme. 

A samozřejmě Láska k sobě i k druhým. My sami jsme Láska. A když tomu věříme, láska nás nese životem úplně nejvíc.

A naopak naše neláska a naše pochybnosti jsou jako plevel v naší zahradě. Pokud je necháme být a nic s nimi neuděláme, zarostou a zaplevelí celou naši mysl.

Nemám se rád. Nejsem dost dobrý. Nic nemá smysl. Jsem k ničemu. Nedokážu to. Nezvládnu to.

Nedopadne to dobře. Nenajdu dobrého partnera. Nenajdu dobrého doktora.

Nenajdu lepší práci. Nebudu mít dost peněz. Vyhodí mě.

Onemocním a umřu.

Znáte to? Naše negativní myšlenky, které nám víří v hlavě a dožadují se naší pozornosti.

Někdy svým negativním myšlenkám a odsudkům nasadíme ještě korunu slovy NIKDY nebo URČITĚ.

Nikdy se to nenaučím. Určitě se nenajde nikdo, kdo by mi pomohl. Nikdy už se nezvednu. Nikdo mě nemá rád. Nikdy to nedokážu.  Určitě onemocním a umřu. Ach jo. 🙁

Někdy se tak moc bojíme, že umřeme, že raději vůbec nežijeme. Raději přežíváme a ani nedýcháme, nesmějeme se, nehýbeme se a nezpíváme. Co kdybychom náhodou umřeli?

Čemu dáváme pozornost, to roste. Ať už je to strach a hrůza nebo radost a láska.

Ať se kolem nás děje cokoli, stále máme svou vlastní svobodnou vůli, čemu budeme věnovat pozornost.

Je to náš strach, jsou to naše vlastní obavy, jsou to naše negativní myšlenky o nás i o světě, které jsou tou největší překážkou v našem životě.

Pokud těmto negativním myšlenkám svou pozornost dáváme, propadáme se do bahna negací, sebeodsuzování, sebenenávisti, závisti, marnosti a všech těch špatných pocitů, které nás táhnou dál ke dnu. Vypadá to, že z toho nikdy nevybředneme.

Věnujeme-li se ve své mysli negativním a odsuzujícím myšlenkám, roste v našem životě smutek a beznaděj, které mohou vyústit až v depresi nebo smrt. V tu smrt, které se tak moc bojíme.

To už je tak na světě zařízené, že život je plný paradoxů. To je proto, abychom se stále měli na co těšit, a nikdy jsme nevycházeli z údivu. Život je krásný, pestrý a plný zázraků. 🙂

Pokud chceme žít pěkný, smysluplný a naplněný život, je třeba otočit naše negativní myšlenky k těm pozitivním, povznášejícím. K těm, které nás pak nesou na křídlech našeho pozitivního vnímání světa.  

Abychom mohli sami sebe i svět vnímat pozitivně, je třeba začít žít vědomě.

Můžeme se učit žít svůj život s vědomím, že naše myšlenky mají ohromnou moc a můžeme si tedy uvědomit, že i my sami skrze své myšlenky máme moc nad svými životy i nad svým zdravím.

A proto je nesmírně vesmírně důležité, dát svým myšlenkám ten správný směr a pozitivní naladění. 🙂

Můžeme se učit žít svůj život s vědomím, že si zasloužíme to nejlepší a podle toho myslet i jednat.

Můžeme si vizualizovat to nejlepší, co bychom si pro sebe přáli a podle toho pak vědomě řídit svůj život. Můžeme se například vědomě odstřihnout ve svém životě od toho špatného, co nás táhne dolů.  Ať už jsou to špatné věci, špatné zprávy nebo lidé, kteří nám nepřejí.

A můžeme se vědomě věnovat tomu, co nás povznáší na našem duchu a co nám dělá dobře. Můžeme vypnout televizi a jít se projít. Můžeme zavřít noviny a jít si zaběhat. Můžeme si dát místo alkoholu sklenku vody nebo džusu. Můžeme odmítnout bavit se s těmi lidmi, o kterých víme, že z nás vysávají naši energii.

Můžeme odmítnout poslouchat to, o čem víme, že pro nás není povznášející, ale vnáší to do našich myslí a srdcí strach a obavy. A tento strach a obavy pak v našich myslích bují do neuvěřitelných rozměrů, co se stane, když…

Můžeme cokoli, když se pro to vědomě rozhodneme.

Můžeme převzít zodpovědnost za to, jak naložíme s tím, co přichází do našeho života a můžeme se učit to špatné korigovat skrze své myšlenky. Vědomě to transformovat z negativního na pozitivní.

Můžeme se stýkat s takovými lidmi, kteří nás povznášejí a věří v nás nebo s těmi, kteří nás obírají o naši vlastní energii a nevěří v naše schopnosti. Můžeme se učit žít svůj život s vědomím, že máme svou svobodnou vůli a tu můžeme používat podle svých přání a v souladu se svým srdcem.

Jsou lidé, kteří nás odsuzují a říkají nám nepěkné věci, které nám neprospívají.  Když nám to říkají přímo, je to skvělá zpráva. To jsou ti čitelní lidé, kteří jsou ve svém konání upřímní, a vy víte, jak na tom s nimi jste. Nebo se můžete zamyslet nad tím, co vám říkají a proč vám to říkají.

Pak můžeme mít ve svých životech lidi, kteří to s námi nemyslí dobře, nepřejí nám, ale přitom se na nás usmívají a pochlebují nám. Říkají nám příjemné a lichotivé věci, ale za zády nám škodí. I ti mají v našem životě hluboký smysl.

Pokud takové lidi ve svém životě máme, je to z nějakého důvodu a my dříve nebo později zjistíme, proč v našem životě byli.

Čím déle jsem na světě, tím více žasnu, jak je náš život krásný a přitom tajuplný. Jak se štěstí může otočit v neštěstí a neštěstí v to nejlepší, co nás potkalo.

Všichni lidé, kteří se v našem životě objeví, jsou pro nás nesmírně cenní.  I my sami jsme cenní, jinak bychom tu nebyli.

A naším úkolem je duchovně se pozvednout ve svých životech. Uvědomit si, že jsme tady každý pro nějaký svůj úkol a na tom svém úkolu si musíme každý zapracovat sám za sebe.

Učíme se vědomě přijímat své obavy a strachy, vědomě přijímat bez výhrad sami sebe a své vlastní potřeby, vědomě léčit sami sebe, vědomě milovat sami sebe a vědomě jít životem sami za sebe, jak nejlépe umíme.

Vědomě přijímat to, co je. Vědomě přijímat druhé takoví, jací jsou, aniž bychom přebírali zodpovědnost za jejich rozhodování. Každý máme své vlastní lekce, které se musíme naučit. A o lekcích těch druhých, nemusíme mít ani potuchy. Rozhodujme se tedy sami za sebe a sami pro sebe.

A pokud věříme tomu, že jsme všichni jako lidstvo vzájemně propojeni, může nám to pomoci při každodenním rozhodování kudy jít či nejít, zda podvádět či nepodvádět, zda škodit či neškodit. Co dělat či nedělat. Jak myslet či nemyslet.

Pokud přeji sobě i druhému dobro, je to to nejlepší, co pro sebe i pro něj mohu udělat. Je to to nejlepší, co mohu udělat pro nás všechny. A je úplně jedno, zda tomu ti druzí věří, či nevěří.

Důležitá je naše víra. Protože je to naše víra, která nás nese životem.

Důležitá je naše důvěra. Protože nic na světě se neděje jen tak a všechno, co nám přichází do životů, je pro nás dobré. I když se nám to nelíbí. I když je to k nevíře. Ale když tomu věříme, nesmírně vesmírně se nám uleví na duchu.  🙂

Nejdůležitější hodnotou v našem životě je Láska a naše sebeláska, která vyživuje nás a naši duši.

Víra, důvěra a láska jsou důležitými hodnotami v našem životě. A přitom je nevidíme, nemůžeme je zvážit, ani změřit. Ani si je koupit. Takže jakoby neexistují. Ale jsou tu. Tedy pro ty, kdo na ně věří. 🙂

Jdeme životem a učíme se. Přicházejí nám do života věci, lidé a situace, které nedáváme. A my na tom všem rosteme a sílíme. Jen skrze vlastní zkušenosti, vlastní bolest, vlastní obavy, strachy a pochybnosti se můžeme rozvíjet.  A pracovat sami na sobě tak, abychom všechno zdánlivě zlé a špatné v našich životech dokázali přetransformovat na to, co nás nesemele, ale naučí:

Lásce k sobě a k životu jaký je. Lásce k ostatním lidem. Důvěře v dobro a víře, že vše je tak, jak má být.

Možná, je to právě to, co teď potřebujeme.

Čas pro duchovní hodnoty. Čas pro sebe.

Čas na odpočinek. Čas na pauzu ve svém životě.

Čas na rozjímání. Čas na sebelásku.  Čas na sebevíru. 

Čas, kdy si uvědomíme, že jsme vždycky uspěli, když jsme věřili v dobrý výsledek. Když jsme věřili v sebe a nepochybovali jsme.

Čas, kdy se budeme učit trpělivosti a kdy vytrváme ve své víře navzdory tomu, že to zvenku vypadá tak beznadějně.

Udělejme to nejlepší, co umíme a věřme, že to dobře dopadne.

Věřme, že to tak má být. Věřme, že právě tento zdánlivě nepříjemný čas potřebujeme a že se řešení naší situace najde.

Věřme, že se vždycky situace pohne tím správným směrem. Ve správný čas.

Tohle nepříjemné je jen další mezník na naší cestě. Další lekce, kterou zvládneme.

Když nepochybujeme a věříme, všechno zvládneme.

Věřme, že si zasloužíme to nejlepší a pozvěme to nejlepší do našeho života.

Věřme, že se nám děje, jen to nejlepší a nikdy neztrácejme svou víru, svou důvěru a lásku k životu, jaký je.  Všechno se v našem životě objevuje ve správný čas. Když jsme připraveni to zvládnout. Když jsme připraveni se pozvednout na našem duchu a otevřít své srdce lásce.

Přeji vám lásku, víru, důvěru a trpělivost na vaší cestě.  🙂

Jana Houšková
Jsem blogerka, ale především jsem žena a matka. A taky grandmother :-). Jako ženě-matce mi velmi záleží na tom, abychom všichni žili v lásce, míru a harmonii, abychom spolupracovali a pomáhali si. A proto píšu. O všem kolem nás. O tom, co nás trápí a co nás bolí. Abychom se zamysleli a pochopili, že začít musíme vždycky sami u sebe. Nikomu nepomůžeme, když jsme sami nešťastní a nemocní, potácíme se svými životy jako brečící a nevědomé oběti a odmítáme převzít zodpovědnost za to, co nám děje. Každý z nás zodpovídá za svůj vlastní život a za to, co s ním udělá. Každý z nás je zodpovědný za své zdraví, za své štěstí a za svou lásku k sobě samému. I za výběr svého partnera, i za to, jak se k nám ten partner chová. Každý z nás jde příkladem svým vlastním dětem. A bude to tak po celý náš život. Jak žijeme a jak se chováme sami k sobě, ke svému partnerovi, ke svým dětem i ke druhým lidem, tak se chovají i naše děti k sobě samým, k nám rodičům i k ostatním lidem. Někdy to není veselý pohled. Ale my sami se můžeme v každém okamžiku našeho života probrat, rozhodnout se a změnit to. A když se nerozhodneme dobrovolně, Vesmír nás bude postrkovat a kopat do nás tak dlouho, až se vzpamatujeme a pochopíme, že nejsme oběti, ale naopak: jsme báječní a úžasní tvůrci svých vlastních životů. :-) Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů