O našich závislostech aneb vykročte za lepším životem

Je to naše připoutanost a lpění na věcech, vztazích, určitých činnostech a určitých lidech, co činí náš život nesnesitelným.

Je to naše negativní představa o vlastní bezmocnosti a malosti, co činí náš život těžkým životem.

Jsou to naše vlastní závislosti, které činí náš život zde, Peklem na Zemi.

Podařilo se mi vyškrtnout ze svého života jednu velkou ZÁVISLOST – ALKOHOL. To byla velká výzva, kterou jsem chtěla zvládnout.  Já vím, že se říká, že střídmé pití nevadí a dokonce může být zdraví prospěšné. Nakonec

celý náš život je o tom, dokázat nalézt ve svém životě zdravou rovnováhu pro všechno naše konání a bytí.

Když ale žijete celý život s flaškou v ruce, nemůže být o zdravé rovnováze ani řeč.  Když s flaškou v ruce řešíte své životní problémy a životní výzvy, máte problém. Jste závislí. Pokud si nechcete svou závislost vůbec připustit, nemůžete s tím nic dělat.

Za našimi závislostmi se ukrývají i naše strachy ze života, z našich životních výzev. Je daleko jednodušší se večer opít, než vystoupit někde za bílého dne a konfrontovat se ve svých životech všude tam, kde se konfrontovat máme.  

Život po nás chce, abychom ho žili, abychom se projevovali, abychom bojovali. Sami za sebe, za své štěstí, za své sny. Život po nás chce, abychom mu řekli své ANO.

Děláme to ve svých životech? Žijeme své životy, jak nejlépe umíme? Nebo se před svými životy schováváme a vymlouváme se na kdeco? Nebo na kdekoho?

Někde jsem četla, že závislost na alkoholu znamená, že máte problém s vaší matkou. U mě by to sedělo. Celý život jsem měla problematický vztah se svou mámou. I když moje máma byla abstinent. U nás doma pil táta. Ať už pije táta nebo máma nebo oba, je to problém v rodině. A bude to jednou s velkou pravděpodobností i váš životní problém.

A jednou možná dozrajete do stadia, kdy vám vaše závislost začne vadit. A pak je jen na vás, co s tím uděláte.

Jo, mohu si říci: Super, tady píšou, že kdo má problémy se svou matkou, ten je závislý na alkoholu. Tak fajn, může za to moje matka a já si jdu otevřít další flašku.

Anebo převezmu zodpovědnost za svůj vlastní život a něco s tím začnu dělat sama.

Přiznám sama sobě, že už jsem dospělá a tudíž jsem zodpovědná sama za sebe a přestanu se vymlouvat na ty druhé. Ať už píšou kdekoli cokoli.

Závislí můžeme být na čemkoli. Nejenom na alkoholu a drogách.

Můžeme být závislí na jídle a cukru, na nákupech, na televizi, na mobilu, na nějakém místě, na určitých lidech, na oslavách jakéhokoli druhu, na své rodině, na zábavě všeho druhu.

Nebo taky na naší nemoci a bezmoci.

Nebo taky na sportu, na knížkách, na tanci, na přírodě. 🙂

Každý si jistě dokáže pojmenovat tu svou závislost. Zdravou i nezdravou.

Nezdravá závislost je taková, která vám neprospívá, která vás táhne ke dnu.

Pokud se takové nezdravé závislosti nezbavíte, nedostanete ve svém životě dál, natož výš. Každý si představujeme své dál a výš jinak. Někdo si ani nic nepředstavuje.

Každopádně, pokud jste závislí na alkoholu, tak dokud tu flašku definitivně nezahodíte, nic se nezmění. Upřímně řečeno, s flaškou v ruce půjdete stále hlouběji a níže.

Když od mládí pijete, s velkou pravděpodobností si najdete partnera, který taky pije. Už tím předurčujete budoucí život vašich dětí. Už tím předurčujete své i jejich budoucí problémy.

I když to ještě v tu chvíli nevíte. Vůbec netušíte, co je vaší životní lekcí. A možná vám bude trvat celý život, než vám to docvakne. A než vám to docvakne, budete cvakat jen dalšími flaškami o sebe…prý na zdraví. Nic nemůže být dále od pravdy…

Rádi říkáme, že své děti milujeme, ale pokud nás naše děti vidí neustále nasávat, moc dobrého je neučíme a nenaučíme. Můžeme jim vyprávět, co chceme, ale vždycky je učíme vlastním příkladem.

Když chceme své děti naučit sebeúctě a sebelásce, musíme nejprve tu lekci zvládnout sami u sebe. 

Když se máme rádi, neubližujeme si nadměrným pitím. To je lekce SEBELÁSKY jako hrom.

Když nepijete, můžete zmobilizovat všechny své životní síly na zvládání úkolů, které vám přichází do života.

Když nepijete, jste si vědomi své vlastní vnitřní síly a víte, že každá výzva, která vám vstoupí do života, je jen další lekce, kterou zvládnete. A na které vyrostete.

V životě rosteme jen tím, že zvládáme své životní výzvy a životní změny, které nutně přichází do našich životů.   A s tím, jak zvládáme svůj život, roste i naše SEBEÚCTA.

Když pijete, zbavujete sami sebe své vlastní síly. Když řešíte své problémy s flaškou v ruce, je to jako když sami sobě podvazujete životní mízu.

Pitím připravujete sami sebe právě o tu sílu, kterou potřebujete ke zvládání života. Takže většinou nic nevyřešíte. Místo vyřešení problému ve vašem životě vám zůstane jen prázdná flaška a bolavá hlava. A nějaká ta výmluva.

Když se podíváte na lidi, kteří jsou závislí na alkoholu, možná to na nich hned nepoznáte. Jsou to mistři v popírání a bagatelizování svých problémů. Jsou to mistři výmluv a lhaní. Jsou to mistři v ukazování na ty druhé. Ty, ty, ty. Ty máš problém, já problém nemám.

Ale každá nezdravá závislost nás táhne ke dnu. Ať už si to přiznáme nebo ne, čas jde v tomto případě proti nám.  Přestaneme zvládat svůj život. Popíráme a bagatelizujeme své problémy. Lžeme sami sobě, lžeme svým partnerům, lžeme svým dětem. Vymlouváme se na ty druhé. (Třeba na své matky.)

Alkoholici jsou nespolehliví a závislí. Na alkoholu, na jiných lidech, kteří s nimi pijí, na tom, aby jim jiní lhali, že jsou OK. Ale přitom nejsou OK. Jsou nemocní, závislí a slabí. Dokud si to sami sobě nepřiznají, není šance na změnu. Není šance zesílit.

Když popíráte problém, neznamená to, že problém zmizí.

Každý problém v našem životě má řešení, ale musíme si ten problém nejprve přiznat.

V Čechách je obecně vysoká tolerance vůči alkoholu. Pije se hodně a všude. Téměř každá akce je spojena s podáváním alkoholu. Ať už jde o akci kulturní, sportovní, či rodinnou, všude je k dostání alkohol. Je to smutné, ale je to tak.

Nikdo nevyřešíme a nevyléčíme závislost všech Čechů na alkoholu, ale

každý můžeme vyřešit a vyléčit jakoukoli svou vlastní závislost ve svém vlastním životě.  

Když se rozhodneme a vytrváme. Když překonáme sami sebe.

Když vyhrajeme sami nad sebou. Je to náš život a je to tedy jen o nás. Je to o naší vůli.

Celý náš dospělý život je o naší vůli k jednání a konání.

Celý náš dospělý život je o naší zodpovědnosti za kvalitu svého vlastního života.

Alkohol je taková Ďáblova vodička. Tumáš, vzývá Ďábel, napij se a bude ti dobře. Bude ti veseleji, zapomeneš na starosti a problémy.  

A já po vlastních zkušenostech říkám: Ano, teď zapomeneš na starosti a problémy, ale jednou za to budeš muset tvrdě zaplatit. A někdy budou platit i tvé děti, které jsi svým pitím stáhnul ke dnu…tak neříkej, že je miluješ…

V rodinách alkoholiků je mnoho bolesti a nejistoty, i když to nemusí být vidět na první dobrou.  Ale nejsou tam zdravé vztahy a není tam šance na zdravý vývoj dětí.  Celé to prostředí je závislácké a nezdravé.

Normální a zdravý život je o zvládání života jako takového a řešení všech problémů, které život přináší. Abych byl OK, musím být v souladu sám se sebou.  Pokud nejsem v souladu se sebou samým, mám problém a ten musím nejprve vyřešit.

Alkoholici mají sami se sebou problém, který popírají a nepřiznají, takže nemohou ani nic vyřešit. Nemohou být dobrými partnery a nemohou vychovávat zdravé a sebevědomé děti.

Pokud svůj vlastní problém, svou vlastní závislost nevyřeším, nemohu vyřešit ani nic jiného. Začnu se potácet ve svém životě a začnu padat ke dnu. Pokud tvrdošíjně trvám na tom, že žádný problém nemám, i když ho mám, můj problém mě stejně jednou dožene. Zatím se budu ničit.

Pokud žiji sám, ničím jen sám sebe. Je to jen můj problém. Pokud ovšem žiji v rodině, má závislost začne ničit i mou rodinu.

Rodina je společenství skládající se z jednotlivců. Nesoulad a nestabilita jednotlivých členů rodiny vyvolává nutně  nesoulad celého společenství. Každý člen rodiny je důležitý a je tedy třeba, aby byl každý člen rodiny OK, aby byla i celá rodina OK.

Nesoulad vyvolává nutnost konfrontace.  Je třeba konfrontovat se s tím, co mi vadí, co mě ničí. Je třeba začít o svých, potažmo o našich, problémech v rodině mluvit. Je třeba začít své, potažmo naše, problémy v rodině řešit. 

Je třeba zamést si před vlastním prahem a vynést na světlo všechno to špatné a temné, co je v našich životech a v našich rodinách.   Je třeba si na to všechno špatné v našich životech posvítit, abychom se přestali bát a věděli, že to zvládneme. Ať už je to cokoli.

Od toho jsou ostatní v rodině, aby nám pomohli, když sami nezvládáme. Od toho jsou naši blízcí, aby nás podrželi v dobách zlých a temných. Aby nám řekli:  Dáš to, neboj.  Zvládneš to. Podržíme tě.  Od toho je ZDRAVÁ RODINA.

Pokud je ovšem rodina složena ze závislých lidí a alkoholiků, není to zdravá rodina.

V nezdravé rodině se dějí nezdravé věci. Místo, abychom mluvili o tom, co nás trápí, naučili se na to ukázat a vyřešili to ve svém životě, vytěsňujeme to a popíráme. Sedíme a lejeme. 

Místo, abychom do temnoty vnesli světlo –  osvětlili celou tu záležitost, která nás trápí  a tím ji vyřešili, neřešíme nic. Sedíme a lejeme. Nemáme přece problém. Popíráme a lžeme.

Manipulujeme a vysmíváme se druhým. Útočíme a zesměšňujeme ty druhé. Sedíme, lejeme a žvaníme o blbostech. O čemkoli, jenom ne o tom, o čem bychom měli mluvit:

Sami o sobě a o svých vlastních problémech, které mají samozřejmě řešení. Jenom ty problémy musíme přiznat sami sobě!!!

Dítě přirozeně cítí, že v rodině není něco v pořádku. Ale pokud o tom rodiče s dětmi nemluví, pokud to popírají a tváří se, že je vše OK a žádný problém není, učí své děti nevěřit svým vlastním pocitům a své vlastní intuici.  Pokud místo práce na sobě samých, sedíme a lejeme, učíme to i své děti.

Když dítě vyrůstá v takovém prostředí, propadá se ve svém životě do beznaděje a zoufalství úplně stejně jako jeho rodiče.  Jeho životním krédem se může stát: Když mám problém, opiju se. Toť vše.

Rodiny alkoholiků jsou dysfunkční, protože neplní svou základní roli:  Vychovat zdravé a sebevědomé jedince, kteří budou jednou dospělí, samostatní a nezávislí.  Jedince, kteří budou umět řešit svůj vlastní život. Jedince, kteří budou zodpovědní za svůj vlastní život a nebudou potřebovat ke svému životu další závisláky.

Žít v rodině závisláků je náročná životní lekce pro všechny zúčastněné. 

Někteří lidé stráví popíjením celý svůj život.  Každému co jeho jest a každý máme svobodnou vůli se rozhodovat, jak se svým životem naložíme. 

Když chcete z něčeho škodlivého vystoupit, musí vám to v první řadě vadit. Když vám to nevadí, není co řešit.

Když vám to vadí, musíte přiznat sami sobě, že svůj život nedáváte a že máte problém. To je velká životní odvaha a vy se za ni pochvalte.  Udělali jste první krok, abyste vystoupili ze své závislosti.

Celá ta vaše touha po změně musí jít z vašeho nitra, z vašeho srdce. Vy musíte chtít.  Vy se musíte rozhodnout. A pak musíte vytrvat.

Když žijete celý život v prostředí nasáklém alkoholem, musíte mít odvahu se začít odlišovat a přestat dělat to, co dělá vaše okolí. A tak začnete být třeba pro vaše okolí nepohodlní.

Když začněte zkvalitňovat svůj život a odstřihovat se od toho, co je pro vás nezdravé a špatné, budete se možná divit, ale spoustě lidí začnete vadit. Budete jim nepříjemní. Budete pro ně divní. A vaše okolí, se kterým jste byli dosud zadobře, se vám začne posmívat a zesměšňovat vás. 

A přitom může jít o vaši vlastní rodinu. Jste smutní a zmatení a nevíte, co si počít.

Možná vás to překvapí, ale je to zákon rezonance v praxi. Stejné přitahuje stejné, podobné přitahuje podobné. A vy se chcete odlišit.  Už vám nevyhovuje závislácký život na dně, plný beznaděje, manipulace a obětí všeho druhu.

Jste to vy, kdo chcete změnit svůj život k lepšímu. Jste to vy, kdo z něj chcete vyškrtnout svou závislost. Jste to vy, kdo chcete žít dobrý život a dostat ze sebe to nejlepší. Je to přece váš život.

A tak se nedejte a vytrvejte. Nebuďte překvapení a počítejte zkrátka s tím, že s každou vaší zásadní změnou k lepšímu životu vám budou někteří lidé házet klacky pod nohy a budou vás stahovat zpátky dolů.  Do bahna závislosti. 

Když se nedáte a vytrváte na té své cestě za lepším životem, nakonec vám z něj někteří lidé i zmizí.

A někdy vám ze života takto zmizí i vaši životní partneři, vaši rodiče nebo celá vaše rodina.  Nelze jinak, pokud nechcete zůstat ve svém životě stát na místě, kde vám není dobře a nechcete se dál ničit.

Když si dovolíte mít se rádi, nedovolíte sami sobě zůstávat v destruktivních vztazích, kde hraje prim alkoholová nebo jiná ničivá závislost.

Vy to prostě za ty druhé nevyřešíte, i když je milujete. Sebe musíte milovat na prvním místě.

Každý máme svou svobodnou vůli, a pokud chceme něco změnit, musíme tu svou vůli používat. Když druhý nechce, nic s tím neuděláte. A závisláci jsou mistři v tom nechtít a  neměnit.

A tak musíte dát přednost sobě. Musíte se postavit na první místo ve svém vlastním životě. To není sobectví. To je nezbytnost a nutnost, pokud se nechcete úplně zničit.

Zahodit flašku je první nezbytný krok pro zkvalitnění vašeho života. A pak vás čeká dlouhá cesta sebe poznání a sebe rozvoje bez berliček alkoholu nebo jiné závislosti. Jde to pomalu a ztuha, ale stojí to za to.

Odměnou vám je čistá hlava a jasná mysl.

Odměnou vám je, že vás začne zase bavit život.

Odměnou vám je váš dobrý život, který můžete konečně pomalu začít žít.  🙂

Zbavíte se alkoholu a přijdou vám do života další věci, na kterých musíte s láskou k sobě pracovat.  Bez toho alkoholu je to ale úplně něco jiného. Když dnes vidím, kolik bolesti přinesl do naší rodiny alkohol, je mi teskno.  

Ale všechno v našem životě má smysl. A my potřebujeme ve svém životě i bolestivé lekce, abychom něco na svých životech změnili.   

Někdy jdeme dlouho špatně a nechceme si to připustit. Nechceme si přiznat, že náš velký sen o dobré a úplné rodině se nemůže naplnit v prostředí plném nezdravých závislostí všeho možného druhu.

Někdy si nechcete přiznat, že s člověkem, se kterým sdílíte svou cestu, se už dál nedostanete. Jenom do pekla. Ale tam už jste. To musíte přiznat sami sobě.

Duchovně jste se odklonili jeden od druhého a každý máte diametrálně odlišné hodnoty. Možná jste ty hodnoty měli rozdílné už od počátku vašeho vztahu. Jen jste si to neřekli.

Nebo jste vůbec netušili, jaké hodnoty a kvality má mít váš partner, aby vám byl v životě oporou, když budete dole a budete taky potřebovat někdy jeho pomoc.

Nebo jste vůbec netušili, že jste pro vašeho partnera dobrý možná právě jen proto, že jste dole. Ve své závislosti. A že když budete chtít nahoru, nebude se to tomu druhému líbit.

O svých životních lekcích jste neměli ani potuchu. Očekávali jste, že to nějak dopadne.  

AHA, tak já to všechno dělala od začátku blbě. Ale já to přece nevěděla!!!

Musíte si odpustit, že jste ublížili sobě. Musíte si odpustit, že jste ublížili svým dětem. Musíte odpustit svému partnerovi. Musíte odpustit všem, kterým něco zazlíváte a pochopit to, že:

Zdravý a šťastný člověk nikomu neubližuje, nikoho nikam nestahuje a po nikom nešlape.

A taky pochopit, že

Život nás stále vzývá a učí. Když trpíme a trápíme se, hledejme cesty, jak ven z našeho trápení.

Nejprve musíte vyléčit své zraněné srdce a dostat z těla všechny bolavé emoce, které se tam za roky popírání nastřádaly. Musíte si je přiznat. Musíte je vyřvat, vybrečet, vypsat…cokoli. 

Všechny ty negativní emoce musí z těla ven. A vy máte právo cítit, co cítíte. Když se zbavujete závislosti, konečně zase procitáte a tak cítíte celou širokou škálu pocitů a emocí.

Cítíte zlost, bezmoc, lítost…za všechny ty zpackané roky vašeho života. Cítíte ohromnou a šílenou bolest ze všeho, čím jste prošli. Cítíte bolest a lítost kvůli lidem, kterým jste svým konáním ublížili.

Ale hlavně už cítíte. Už nejste v mrtvém a destruktivním vztahu, ve kterém se nic neděje, jenom se leje.

A když konečně cítíte, můžete začít cítit i svůj vlastní život. A možná po dlouhé době zase pocítíte ohromnou úlevu a radost. Sláva, hurrráááá, jsem tady a žiju svůj život. 🙂

Někdy si dokážeme pomoci sami. Někdy potřebujeme podporu svého okolí. Každý to máme jinak, ale hlavně 

VYKROČME ZA SVÝM LEPŠÍM ŽIVOTEM.

Nezůstávejme na tom místě, kde nám není dobře.  V tom našem neštěstí. V té své závislosti.

Hledejme takové lidi, kteří řešili stejné problémy jako my a vyřešili je.  

Hledejme lidi, kteří už vědí, že zázraky se dějí a my dokážeme, cokoli si usmyslíme. Když si to sami sobě dovolíme myslet.

Hledejme lidi, kteří chtějí žít  dobrý život v dobrých vztazích.

Hledejme lidi, kteří nás podpoří, když podporu potřebujeme, ale kteří nás nechají být, když chceme jít svou cestou. Lidi, kteří nás nemanipulují a nevydírají. 

Hledejme lidi, kteří na nás nehledají chyby, protože mají dost práce sami se sebou a tak ví, jak těžké je pracovat sám na sobě.

Hledejme zdravé lidi a zdravé vztahy. 

Svůj život si vytváříme sami svými myšlenkami.

Mysleme si proto o sobě to nejlepší.

Mysleme na to, že můžeme zvládnout cokoli, co přišlo do našeho života.

Mysleme na to, že dokážeme cokoli, když se pro to rozhodneme.

Mysleme na to, jakými lidmi chceme být a buďme takovými.

Buďme milujícími lidmi, kteří si neubližují. 🙂

Moc vám přeji, abyste našli odvahu a přiznali sami sobě, že máte problém, když ho máte.

Moc vám přeji, abyste dokázali vystoupit ze vztahů a závislostí, které vás paralyzují a které vás táhnou dolů.

Moc vám přeji, abyste žili dobrý a kvalitní život, který vás bude bavit. Život plný lásky.

Jana Houšková
Jsem blogerka, ale především jsem žena a matka. A taky grandmother :-). Jako ženě-matce mi velmi záleží na tom, abychom všichni žili v lásce, míru a harmonii, abychom spolupracovali a pomáhali si. A proto píšu. O všem kolem nás. O tom, co nás trápí a co nás bolí. Abychom se zamysleli a pochopili, že začít musíme vždycky sami u sebe. Nikomu nepomůžeme, když jsme sami nešťastní a nemocní, potácíme se svými životy jako brečící a nevědomé oběti a odmítáme převzít zodpovědnost za to, co nám děje. Každý z nás zodpovídá za svůj vlastní život a za to, co s ním udělá. Každý z nás je zodpovědný za své zdraví, za své štěstí a za svou lásku k sobě samému. I za výběr svého partnera, i za to, jak se k nám ten partner chová. Každý z nás jde příkladem svým vlastním dětem. A bude to tak po celý náš život. Jak žijeme a jak se chováme sami k sobě, ke svému partnerovi, ke svým dětem i ke druhým lidem, tak se chovají i naše děti k sobě samým, k nám rodičům i k ostatním lidem. Někdy to není veselý pohled. Ale my sami se můžeme v každém okamžiku našeho života probrat, rozhodnout se a změnit to. A když se nerozhodneme dobrovolně, Vesmír nás bude postrkovat a kopat do nás tak dlouho, až se vzpamatujeme a pochopíme, že nejsme oběti, ale naopak: jsme báječní a úžasní tvůrci svých vlastních životů. :-) Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů